Na reparát je prý vládní otevřenost a srozumitelnost, stejně jako provázanost jednotlivých reformních kroků. Lépe je na tom vláda s obecným vysvětlováním nutnosti reforem. Celková známka je pro vládu školní tři mínus, tedy hůře než věhlasné státní maturity z matematiky, což pro přijetí reforem není povzbuzující.  

Může se argumentovat, že reformy jsou nutné, a protože se mnohých dotknou, těžko je přesvědčit. Pokud máme demokracii a každý má svůj hlas, přesvědčovat se musí a není možné spoléhat na svou dočasnou většinu, protože příští vláda by reformy neměla hned rušit. Na selský rozum občanů si však nějaký vládní rétor nepřijde.  

Z průzkumu totiž vyplývá, že většina chápe, proč jsou reformy nutné. Každý rozumí, že žít na dluh není nic moc a že příští generace nám za nejednu zaťatou sekeru, jak se stále postaru říká u šenků, pěkně poděkuje.  

Lidé ovšem nechápou konkrétní kroky reformy, které vláda dělá, a důvody, proč je dělá. Zatím proběhlo několik reforem, mnohých se už dotkly, ale přesto zadlužení dále vesele roste. Tak jak je to?  

U penzijní reformy je to vidět plasticky. Důchodový účet je v deficitu. Teď tu máme reformu, jejíž hlavní součástí je privatizace části tohoto účtu, takže ve skutečnosti, pokud se reforma realizuje, bude dluh ještě větší. Tento fakt se dá opravdu těžce komunikovat, i kdyby na to najali televizního showmana.  

Těžce se také vysvětlují úspory, když denně občané slyší, kde a na čem zase erár prodělal. Naposledy se mluví skoro o dvou miliardách utopených v rušeném projektu elektronických zdravotních knížek. Kdybychom tyto miliardy měli, nemuseli by například zdravotně postižení protestovat, že se jim osekávají podpory a důchodci by nemuseli přijít o vyšší valorizaci.  

Jak se někdy říká, kde nic není, ani čert nebere. Stejné je to s vysvětlováním. Správně vysvětlit se dá jen to, co se vysvětlit dá.