V té první dimenzi naší společnosti vláda hlásí, jak je vše zalité sluncem a zároveň děsí občany morem. To je rovina zjevná, většině veřejnosti viditelná. Vláda zneužívá všech prostředků propagandy, které má k dispozici, aby společnost rozdělila, aby si její část koupila a jinou, aby umlčela.

V druhém rozměru naší současnosti žijeme reálné následky neschopnosti vlády a jejího nepřátelství, zaměřeného třeba proti drobnému podnikání nebo proti všem, kdo veřejně říkají něco jiného než úředně schválený názor na covid, vládní opatření, práci ministrů a úřadů atd. Krachují podniky a živnosti, ti, kterým vláda zakázala pracovat, nedostávají podporu k přežití, nesmíme zpívat, nesmíme se scházet, děti nechodí do školy, a dokonce nesmíme ani sportovat na čerstvém vzduchu. V této paralelní rovině panuje oprávněný pocit, že nás vláda oblbuje. Buď tím, co říká, nebo tím co naopak neříká a tají, a samozřejmě i tím co dělá nebo tím, co nedělá.

Ministr zdravotnictví Blatný jednou vyvolává paniku ohromným počtem zemřelých na covid. Nedlouho potom osobně přiznává, že ty počty jsou úplně jiné. Buď lže ministr Blatný, nebo je něco prohnilého ve statistikách o průběhu pandemie. Jinak to nejde vysvětlit.

Ministryně práce Maláčová si pochvaluje, jak jsme na tom dobře, protože máme malou nezaměstnanost. Přitom tiše a nepodnikající veřejnosti skrytě z našich daní už skoro rok platí stát mzdy lidem, kteří nemají ve firmách práci. Buď lže ministryně Maláčová, nebo se stát snaží před veřejností skrýt armádu cca 800 000 nezaměstnaných. Případně platí obojí.