Prožíváme období, kdy se zdravá strava a zdravý životní styl stávají lidskými prioritami. Uvažovali jste už o tomtéž? V současnosti je ovšem také populární dopřát si cokoli, na co máme chuť. Myslím, že je důležité, aby si lidé uvědomili důsledky takového chování. Prioritně jde o zdravotní konsekvence. Mnozí už dnes chápou propojení určitých potravin s rakovinou, cukrovkou nebo obezitou. A když už si někdo uvědomuje takové propojení, tak hned poté, co takovou potravinu sní, se ozve co? Výčitka. Možná proto se také říká „sladká nevědomost“… Nevědomé pojídání něčeho, co není zdravé, nemá totiž tak negativní důsledky jako pojídání téže potraviny s vědomím, respektive znalostí či informací, že je nezdravá.

Mám indiánské vysvětlení

Tušíme tedy už možná, že druhá část zmíněných důsledků může být psychická. Když si dám něco, o čem vím, že není tělu prospěšné, ozve se výčitka. Jde jinými slovy o svědomí, které se ozývá vždy, když je pohnutka větší než zábrana. Už indiáni říkali, že svědomí je křišťál, který má ostrý hrot, kterým nás píchne, když uděláme něco špatného. Zároveň se však každou špatnou věcí, kterou uděláme (nebo sníme), obrušuje. A když se pak dostatečně obrousí, tak nás už přestane upozorňovat na nesprávné věci a můžeme dopadnout špatně.

Myslíte, že není důležité, když se po čase svědomí přestane ozývat a zmizí výčitky? Najednou neběží žádný kontrolní mechanismus, nepřicházejí žádná upozornění. Chcete vědět, co by se stalo? Lze to vidět v USA, kde se stopadesátikiloví muži i ženy pohybují v dosahu fastfoodů s cílem okamžitě tam vejít, jakmile se ozve chuť. A lékaři s nimi nic neudělají, protože nikdo z odborníků jim nedokáže znovu nastavit svědomí. Popsané jevy vidíme i u recidivistů a recidivistek, kteří jsou bez okolků schopni cokoli ukrást nebo někoho zmlátit a někdy i zabít. Moje „indiánské“ vysvětlení je, že si svůj křišťál svědomí obrousili a teď už necítí, zda-li je něco z toho, co dělají, špatné.