Jiřího Drahoše někteří autoři přirovnávají k britskému ministerskému předsedovi vlády Nevillu Chamberlainovi, který „proslul“ především politikou appeasementu (neustálým ustupováním) nacistickému vůdci Adolfu Hitlerovi vyúsťující v konečném důsledku v září 1938 v podpis Mnichovské dohody, která odevzdala podstatnou část tehdejšího Československa nacistickému Německu (Československo se již nebylo schopno účinně bránit), Miloše Zemana zase naopak někteří chápou jako konzervativního politika a připodobňují ho k Winstonu Churchillovi, britskému předsedovi vlády, který se proslavil nejvýrazněji za 2.světové války obranou demokratických ideálů a svým nesmlouvavým postojem proti nacistické totalitě.

Miloš Zeman, nový Churchill ve střední Evropě?

Předně vykreslovat Miloše Zemana jako konzervativního politika je hodně komické a srovnání s Winstonem Churchillem je podobné jako kdybychom Gustáva Husáka přirovnávali k přesvědčenému demokratovi.

Zatímco Winston Churchill si vždy stál za svými konzervativními názory a dokázal se i v těch nejtěžších okamžicích své kariéry vzepřít osudu, kdy ve 30.letech ho dokonce chtěli zbavit poslaneckého mandátu za „přílišný radikalismus“ (co jen to připomíná?) a jen díky tomu, že se ho zastala jeho domovská organizace, tak politcky přežil. Vypracoval se na politického lídra od nuly. Byl vždy přesvědčený demokrat hájící klasickou rodinu, svobodu jednotlivce, svobodné (rozumějme neregulované) podnikání, politik zdůrazňující nutnost postavit se v případě nutnosti tyranii i se zbraní v ruce (slavný výrok „Lepší zemřít vestoje než žít na kolenou“).