Lidé, nejen v naší zemi, se musí podřídit zvyklostem, předpisům, nařízením, vyhláškám, zákazům a zákonům. Tak to prostě v civilizovaném světě chodí, žijeme podle pravidel. Pokud tak nečiníme, jsme káráni a trestáni. Zkuste říct policii „nevěděl jsem, že na červenou musím stát.“

Jak je tedy možné, že v seriózní a staletími kultivované zemi, kterou bezesporu Česká republika je, vypukne před 28. říjnem hysterické šílenství, které končí šokujícím prohlášením k národu, odvysílaném českou televizí, autorů pánů Bartošky a Dyka, o ohrožení demokracie v České republice a výzvou k občanské neposlušnosti. Tato skandální, revoluční iniciativa byla jen poslední kapkou do poháru, který naštěstí nepřetekl. Revoluce se nekonala, díky důstojnému klidu hlavy státu a rozumu Pražáků.

Od roku 2013 probíhá v naší zemi zjevná manipulace s veřejným míněním, namířená k diskreditaci pana prezidenta a zneuctění symbolů naší státnosti. Nezapomeňme na plápolající obří červené trenýrky místo prezidentské standardy na Pražském hradě. Všichni jsme byli poníženi!

Není pochyb o tom, že hlavním aktérem posledních říjnových událostí byl pan ministr Herman, s opakovaným nepodloženým tvrzením, že pan prezident lže a že byl hlavou státu vydírán. Přestože obvinění vyřčená panem ministrem kultury Hermanem nikdo z jím uváděných svědků nepotvrdil (například pan ministr Mládek nebo pan velvyslanec SR v České republice pan Weiss), nikoho to nezajímalo.

Uměle vykonstruovaná aféra začala v červnu letošního roku snahou pana ministra Hermana získat české státní vyznamenání pro svého strýce pana Bradyho. Pan Brady narozený roku 1928 byl ve svých 14 letech, v roce 1942, zatčen se svou sestrou německým gestapem a uvězněn nejprve v Terezíně, pak byl transportován do Osvětimi. Pan Brady přežil hrůzy koncentračního tábora a vrátil se domů. V roce 1949 emigroval do Kanady, kde žije doposud již více než 65 let. V Kanadě údajně přednášel a publikoval o hrůzách německých koncentráků a byl za tuto činnost vyznamenán.