Co bylo jejím cílem a jsou některé zásadní odlišnosti v problémech které organizace neslyšících v těchto zemích mají? Kupříkladu je v Slovinsku něco, co by mohlo pomoci i v ČR, nebo naopak?

Konference, která se uskutečnila poprvé v Brně, byla zaměřena na Opční protokol, navazující na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením. Konference se tedy týkala Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, nebyla zaměřená pouze na neslyšící, i když ji pořádala naše organizace Neslyšící s nadějí, z.s. Ze Slovinska byl pozván host, a to Burut Sever, jakožto předseda Slovinské Národní rady organizací zdravotně postižených (NSIOS), což dalo konferenci nadnárodní rozměr. Před šesti lety naše organizace pořádala konferenci před ratifikací Úmluvy, nyní již se záměrem představit některé články Opčního protokolu. Opční protokol byl schválen loni v září jako jednou z posledních zemí v Evropské unii naší vládou, má ho schváleno přes sto zemí. Vyzval jsem šest odborníků z národní úrovně, například zástupce dopravy, školství apod. Po poslední konferenci bohužel nevidím moc velký posun v mechanismech, týkajících se Úmluvy práv osob se zdravotním postižením. Opční protokol tedy znamená, že by měl zastupovat zájmy nevládních organizací nebo jednotlivců, kteří mohou podávat stížnosti, a ukazuje, jakou cestou.

V Slovinsku je Úmluva o právech osob se zdravotním postižením také schválena, ale je přímo v Ústavním zákonu zmíněna proti Česku, kde jsou jednotlivé resorty, spravující své zákony, a Úmluva spadá pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. Je tedy mnohem obtížnější, když ji spravuje jeden resort, hájit tyto práva osob se zdravotním postižením.

Jak se snaží společnost pomoci lidem s tímto handicapem? Máme dostatek škol, odborných pedagogů, učilišť, jaká je nabídka práce? Co vše by se dalo zlepšit včetně např. legislativy?