K tomuto zamyšlení jsem byl přiveden tím, že jsem se dostal do soukolí trestního stíhání, kdy řízení je vyšetřovatelkou GIBS vedeno již více než rok, aniž by vzala v patrnost všechny předložené důkazy o nesmyslnosti tohoto řízení proti mé osobě a teprve tento měsíc tedy po roce započala s výslechem svědků.Také nedávno předala k vyhodnocení mé osobní věci zabavené při domovní prohlídce v srpnu 2013. Po dobu roku možnost nahlédnout do spisového materiálu a zjistit co vlastně proti mně GIBS má, tak je mi odpíráno právo na obhajobu. Nechci v tomto článku se obšírně rozepisovat o tomto trestním řízení. Jen chci uvést svou zkušenost, která jasně odpovídá na otázku položenou v článku předchozím i v názvu tohoto mého zamyšlení. Po roční zkušenosti s GIBS mohu zcela bez zábran a podloženě prohlásit, že naše země se nachází pod mocí policejní a státních zástupců.
Vím, že je to velice silné tvrzení, ale bohužel mám k tomuto vyjádření objektivní důvody. V průběhu vyšetřování byla, jak ze strany Vrchního státního zastupitelství v Praze, tak zejména ze strany vyšetřovatelky Generální inspekce bezpečnostních sborů, říkejme jí třeba, Hana Mahdalová a jejího vedení, porušena Listina základních práv a svobod, která je součástí Ústavy ČR. V hlavě V., jsou jasně zaručená práva občana při trestním a soudním řízení. K této věci hovoří zejména článek 40, kde je uvedeno „odst. (1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. (2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. (3) Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.“
Bohužel žádné z těchto práv Generální inspekce bezpečnostních sborů, nerespektuje. Stejně tak orgány činné v trestním řízení asi doposud nevědí, že jsme členy Evropské unie a i v naší zemi je platná Evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou prezident České a Slovenské Federativní Republiky ratifikoval již 18. března 1992, která se také zabývá trestním řízením a to zejména v ustanovení článku 6. V tomto článku je uvedeno: „ Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.“ Toto se vztahuje i na přípravné trestní řízení, které má být konáno spravedlivě nestranně a v přiměřené lhůtě. Trestní řízení vedené GIBS však takřka za rok nevyslechlo jediného svědka, neshromažduje nestraně důkazní materiál svědčící proti i pro obviněného, a způsob vedení trestního řízení i vyjadřování vyšetřovatelky svědčí o její osobní angažovanosti, podjatosti a zaujetí proti mé osobě.
Dále v čl. 6 odst. 2 uvedené úmluvy je uvedeno „Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem.“ Nejen že GIBS a Vrchní státní zastupitelství v Praze také tuto úmluvu nerespektuje, ale vyšetřovatelka nařizovala úkony, které byly v hrubém rozporu s tímto článkem.
Stejně tak v čl. 6 odst. 3 této úmluvy je uvedeno: „Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva: písmeno b) „mít přiměřený čas a možnost k přípravě své obhajoby; „ Doposud však nebylo mě, ani mým obhájcům umožněno od sdělení obvinění do dnešní doby nahlédnout do spisového materiálu a tedy využít práva na obhajobu. Písmeno d) „vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky pro sebe a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě; „ a jak jsem již výše napsal, svědky začala vyšetřovatelka vyslýchat až po roce a ještě některé úkony opět ruší.
Když jsem neuspěl se zákonnými opravnými prostředky a stížnostmi na protizákonný postup dle trestního řádu, obrátil jsem se na vládní instituce, zabývající se ochrnou lidských práv, a další příslušné instituce, včetně Stálé komise pro kontrolu činnosti GIBS Parlamentu ČR. Postupně mi však bylo sděleno, pokud se mou žádostí dané instituce vůbec zabývali, že nemohou vstupovat do trestního řízení, a že jsou v této věci naprosto bezmocné. Na těchto institucích jsem však nechtěl, aby nějakým způsobem vstupovali do probíhajícího trestního řízení, ale pouze dohlédli, aby v tomto řízení byla respektována a dodržována lidská práva zaručená Ústavou ČR – Listinou základních práv a svobod a Evropskou Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, což se však nestalo.
Na otázku položenou v nadpise tohoto článku si tedy na základě výše popsané mé zkušenosti může odpovědět každý sám, jak na tom je náš stát, když trestní zákoník a trestní řád je nejen orgány činnými v trestním řízení, ale i vládními institucemi, nadřazován nad Ústavu ČR a dokonce Evropskou Úmluvou o ochraně lidských práv. Tyto trestní zákony nejsou jen těmto státotvorným normám nadřazovány, ale jsou dále státními zástupci i pracovníky GIBS všelijak překrucovány a obcházeny, takže mílovými kroky spějeme k tomu, že nás ovládne ne prokurátorské právo, ale policejní a prokurátorské bezpráví.
Rostislav Kotrč
Psali jsme:
_635742884460950407.JPG&id=85045)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
