Byl to totiž politický vědec Joseph Schumpeter, rodák z moravské Třešti, jenž v roce 1941 publikoval v Londýně v angličtině práci Kapitalismus, socialismus a demokracie, kde nejprve kritizoval tzv. klasickou definici demokracie, podle níž je, cituji, demokratická metoda institucionální zřízení, které umožňuje provádět politická rozhodnutí a konat obecné dobro prostřednictvím zvolených jedinců, kteří se shromažďují, aby naplňovali vůli lidu, který si je zvolil.“ Toto pojetí demokracie Schumpeter zásadně odmítnul, protože zvolení jednotlivci většinou nekonají obecné dobro a také nenaplňují vůli lidu, který si je zvolil. V čemž bychom mohli dát do jisté Schumpeterovi za pravdu.

Poté navrhnul novou definici demokracie, která zní, opět cituji, „Demokratická metoda je takové institucionální zřízení, které umožňuje činit politická rozhodnutí a v němž jednotlivci získávají rozhodovací moc v konkurenčním zápase o voličův hlas.“ V anglickém originálu je uvedeno moc, sílu rozhodovat, což neznamená jenom pověření, oprávnění k rozhodování. Moc rozhodovat je silnější a bezprostřednější než oprávnění a odráží spíše ekonomické pojetí politiky, které bylo Schumpeterovi vlastní. Odtud tedy pramení názor, že politiku je možné dělat podle modelu řízení nějakého ekonomického subjektu. Vlastník nějaké firmy má moc, sílu rozhodovat a nemá jen pověření, které je možné mu odebrat. Vlastnictví přitom získal v nějakém konkurečním boji a v rámci nějakého institucionálního řádu.