Proti parlamentu stál tentokrát prezident, zvolený také v demokratických přímých volbách, ale zastupující pouze individuální rozhodovací princip, jenž by v demokracii měl být vždy odkázán na spolupráci s parlamentem. Dokonce i všechny evropské monarchie jsou odkázány na spolupráci s parlamentem.

Prezident, jenž si tentokrát ve svém projevu v parlamentu nezvykle a netakticky pustil, jak se říká, ústa na špacír, především deklarovanou svou vazbou na jednoho státního zástupce a jeho plány na zavírání dalších politiků, utrpěl zásadní porážku. Zjevně počítal s tím, že politické strany budou pokračovat ve svém ponižujícím politikaření a on bude určovat na dlouhé měsíce politický vývoj u nás. Vyslovení nedůvěry jeho vládě a rozhodnutí o rozpuštění sněmovny mu vyrazilo otěže z rukou. Nyní budou rozhodovat občané a je dokonce možné, že se jim nebudou líbit jeho obhroublé mravy a arogantní postoj vůči ústavě a dají to pocítit jeho oblíbencům.