Připomeňme i případ údajného násilníka z pražského Barrandova, který dostal dva a půl roku odnětí svobody, přestože na místě činu figurovala ještě jedna DNA. Teprve z jiného vyšetřování byla, pomocí již dříve nalezené DNA, ověřena totožnost skutečného pachatele a domnělý pachatel znásilnění, nespravedlivě odsouzený, byl propuštěn z vězení. Měl být i v tomto případě důkaz získaný z jiného vyšetřování soudem odmítnut?

Úvod článku samozřejmě směřuje ke kauze jízdenek Dopravního podniku v Praze. Protože již i ten poslední Pražan tuší, že odposlechy hlavních aktérů jsou podstatným důkazem k jejich usvědčení. Soud prvního stupně ale jejich předložení jako důkaz nepovolil, protože se držel stanoviska Nejvyššího soudu, že tak nelze. Odvolací Vrchní soud v Praze ke kauze ale přistoupil jinak. Podle předsedy senátu Luboše Vlasáka soud konstatoval, že Městský soud neprovedl veškeré dostupné důkazy a některými věcmi se řádně nezabýval. Proto Vrchní soud případ vrátil k projednání a zrušil zprošťující rozsudek z loňského roku.