Faktem je, že mne každým dnem překvapuje stále více a neustále posouvá hranice dál a dál. Zde se přímo naskýtá srovnání s jeho předchůdcem, Václavem Klausem. Píše se rok 2009 a prezident Klaus po pádu Topolánkovy vlády oznamuje, že dá příležitost sestavit novou vládu tomu, kdo mu přinese 101 podpisů. Václav Klaus nakonec od svého požadavku odstoupil. K této situaci zazněl hodně zajímavý komentář:

„Požadavek, aby premiér přinesl seznam sto jedna podpisů poslanců, kteří slíbili, že podpoří vládu, považuji za nehoráznost. Nevěří se poslancovu slovu a žádá se, aby podepsal vázací akt! Jako když chtěli mít estébáci černé na bílém, že se jim nebude později někdo vykrucovat a svou spolupráci popírat. Je to urážka parlamentu a já být poslancem, tak bych takový podpisový arch hodil sběrateli podpisů na hlavu. Když nemůžeme věřit slovu našich poslanců, komu lze vůbec v této zemi věřit.“

Autorem tohoto výroku je Václav Havel. Nyní jsme v obdobné situaci s tím rozdílem, že v parlamentu není patová situace a že prezident se rozhodl jmenovat svou vlastní vládu bez ohledu na rozložení sil v Poslanecké sněmovně či na výsledek voleb.

V jeho vládě se to jen hemží bývalými komunisty, spřízněnými dušemi s prezidentskou stranou SPOZ a Zemanovými kamarádíčky a sponzory. Minimálně u dvou členů vlády jsou velké finanční pochybnosti. Ministr financí Fischer zázračně v přímém přenosu splatil milionové dluhy z prezidentské kampaně hned po oznámení přijetí funkce a ministr zemědělství Toman, za jehož, na první pohled vytunelovanou firmou zůstalo 600 milionů dluhů.

Nedosti na požadavku 101 podpisů. Miloš Zeman svůj požadavek stupňuje tím, že požaduje, aby podpisy byly notářsky ověřeny. Miloš Zeman přímo prohlásil: „Dokonce jsem je zdvořile požádal, aby byly notářsky ověřeny. V každém případě nedostanou druhý pokus, když to neudělají.“

Předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová k tomu poznamenala: „Považuji to za hrubý nátlak na Poslaneckou sněmovnu a na diktátorské podmínky se nepřistupuje už z principu. Nepředpokládám, že to pan prezident může myslet vážně. Pokud ano, pak v takovém případě my mu zcela vážně říkáme, že na to v žádném případě nepřistoupíme.“