Ono taky by se nejprve musela ta předsudeční nenávist nějak vydefinovat, přesně a jednoznačně vysvětlit, pojmenovat její charakteristiku, poznávací znaky, a to tak, aby nemohlo dojít ke zneužití tohoto "zločinu" jako nástroje k likvidaci názorového, politického, ale i bůhvíjakého protivníka, rivala, oponenta, prostě nepřítele. A zakompovat tento "zločin" do platné legislativy tak, jak to systém vyžaduje.

Naše vláda sice, na základě nějaké zprávy a popud Ministerstva vnitra, pojem "předsudečná nenávist" schválila, ale zákonnou oporu tento schválený "zločin" nemá (ZDE). Ministerstvo vnitra si pohrálo s vágními pojmy, nicméně "Ústavní soud však usnesením připomněl, že vyvolávání strachu a působení na pudy není zatím v ČR zákonem regulováno."

Stačí už ale to, že nenávist jako taková (Nenávist je dlouhodobá intenzivní emoce zaměřená proti určitému objektu. Často jí předchází silný impuls, otřes, zlom v životě člověka a je udržována při životě bolestí či hněvem.[1] Velmi výrazně ovlivňuje myšlení a jednání jedince. Objektem nenávisti se může stát jednotlivá osoba, určitá skupina osob, lidstvo, existence nebo i např. celý svět. Nenávist může vyústit do extrémního jednání - může skončit pomstou, násilím, vraždou nebo válkou.) je tady šířena a podněcována zdaleka ne jenom k menšinám, povětšinou Romům, jak se nám snaží ve svých různých zprávách nabulíkovat vnitro a jeho analytici, ale hlavně vůči nejvyšším ústavním činitelům, prezidentovi a premiérovi.

Tato nenávist se neřeší, o ní se nekonferuje, ta je snad, jak to vypadá, i vítána a schvalována. Protože třeba v každé normální, slušné společnosti by někdo, kdo vyhrožuje prezidentovi republiky podřezáním a vykrvením, podněcuje k tomuto další osoby, a to veřejně, na sociálních sítích internetu, byl bez odkladů tvrdě potrestán, samozřejmě dle platných zíkonů, legislativy.