Jednoho by napadlo, že je snad vyhlášeno  další  informační embargo, tentokrát na činnost politiků a vlády. Zejména ČSSD již velmi dlouho před volbami údajně  „pracovala“ na  lepším fungování státu, měla připraveny různé programy, věděla jak na to, vše měla zkontrolováno, vypočítáno, naplánováno, ověřeno apod.  –  a po volbách - nic.  Občané se mylně domnívali a vycházeli z předpokladu, že tak velká strana, která vyhrála volby a tolik toho naslibovala a jako opozice zkritizovala, má přesný a funkční plán, jak se do všeho s elánem ihned pustí  a začne napravovat marasmus po předchozích vládách. Nyní to vypadá, že na domácí politiku a občany se bude  kašlat dál, protože je čeká výška mezinárodní politiky, do které se došplhali největší řečníci ČSSD, čímž překročili  i vlastní rozbujelé ego a stávají se z neschopných ještě směšnými.

Nejen, že z mnoha slibů sešlo, ale vláda pokračuje ve šlépějích předchozí vlády bez mrknutí oka a podle přísloví:  „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“. A proč by se vlastně namáhali, když na čtyři roky mají jistá křesla i platy, ať pracují nebo ne? Pardon – „pracují“, ale na čistě osobních zájmech a v oblastech, které se  občana dotýkají, jen pokud se z něj dá něco vyždímat. Občan v Česku je  jen jednotkou ke ždímání = ŽOxKč a pokud se z něho již nic ždímat nedá, je z agendy zájmu vyškrtnut.  Ale u nás se nedělá nic ani pro občana, který se ještě ždímat dá  a  má i vysoký koeficient ždímatelnosti,  ale naši „političtí  chytráci, odborníci a experti“  i z tohoto občana udělají reálně neždímatelného,  aniž by tento fakt  politikům  došel i za mnoho let a tedy naděje, že by se jim konečně rozsvítilo,  nám nehrozí.

Je udivující, v kolika směrech se má co napravovat, kolik  existuje  byrokratických,  zákonem  a vyhláškami daných zábran a  nesmyslů, které brání  jakémukoli  rozproudění domácí ekonomiky, tedy i samotnému efektivnímu „ždímání občanů“ v prospěch nás všech. O efektivitě se mluví na každém kroku, až uši zaléhají, ale co ta efektivita znamená, je našim politikům, odborníkům, expertům a poradcům, dosud španělskou vesnicí.

Ne nadarmo se říká, že každý blb na úřadu vymyslí lejstro, ale nyní je takový zmatek, že nevíme, zda je už víc  blbů  nebo lejster.  Instituce a úřady, obdařené  počítači a všemi vymoženostmi moderní techniky, které práci úředníkům  ve styku s ostatními institucemi i občanem urychlují,  tak se prodloužily lhůty k  vyřízení, někde až o neuvěřitelných 90 dní !!!  Při určitém souhrnu a nakupení (ne)potřebných žádostí – jež se také  neúměrně rozrostly, můžeme čekat, včetně i možného odvolání, na zcela jednoduchou a běžnou úřední záležitost třeba i rok a půl. Jenže tato lhůta se týká i různých příspěvků na péči a je často i otázkou zdraví a  holého přežití občana. K totálnímu naštvání občana přispěje, když po všech byrokratických peripetiích  a dlouhé době k vyřízení vaší žádost, je nakonec zamítnuta a vy stejné kolečko musíte postupovat znovu – pokud přežijete. Navíc se sebrala mnoha obcím, tedy i občanům možnost, některé záležitosti si vyřídit přímo v obci a nedojíždět do měst. Běžný život a činnost občana je na institucích a úřadech přímo závislý, tudíž by mělo být pochopitelné, že se úřední záležitosti budou vyřizovat nejen efektivněji, ale podstatně rychleji na nejbližším místě a v co nejkratší době. Tento zdržovací způsob jednání na úřadech je nejen dražší, ale naprosto neefektivní, ale o to více za tyto služby státu platíme. Za bývalého režimu  počítače  nebyly, vše se zapisovalo ručně a vyřizovalo poštou nebo přímo na místě a běžná lhůta k vyřízení nebyla delší, než 14 dní – a to jsme si často stěžovali na délku doby k vyřízení a zbytečnou byrokracii!