Roman Ševčík podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně odvolání. Po nátlaku, že mu může být navržen trest smrti, vzal své odvolání zpět a rozsudek nalézacího soudu se stal pravomocným. Rozsudek KS v Brně tak nebyl nikdy přezkoumán.

Soudy se dopustily justičního zločinu. Někteří pachatelé tohoto zločinu i nadále vykonávají své funkce, povětšinou na vyšších postech. Poslali na 21 let těžkého žaláře devatenáctiletého kluka, prostého, nenásilného a naivního. Vyšetřovatelé ho bili, aby se přiznal k vraždám, které nespáchal, a on se nakonec přiznal, ač v době, kdy ke zločinu došlo, tedy 4. 2. 1989 v jednu hodinu ráno, byl v obci Křtiny, 22 km od místa činu. To mu potvrdili tři nezávislí svědci.

Dva přeživší poškození, kteří byli vystaveni útoku vraždícího maniaka, a jedna nezletilá svědkyně, nikdy neoznačili Romana Ševčíka jako pachatele, ba právě naopak jej vyloučili. Bezbranný a nevinný venkovský chlapec bez jakýchkoliv životních zkušeností strávil většinu trestu mezi těžkými zločinci. Byl ve vězení opakovaně sexuálně zneužit a byl to jeho, bohužel, první sexuální zážitek.
Po mnohaletém úsilí se nakonec podařilo dosáhnout jeho podmíněného propuštění z výkonu trestu, nicméně soud rozhodl, že bude nadále umístěn do psychiatrické léčebny. Spolek Šalamoun s přáteli a sympatizanty pana Romana Ševčíka se snažili i nadále, aby byl plně propuštěn na svobodu. Bohužel, až docela nedávno se stal pan Roman Ševčík po třiceti letech svobodný, zjevně první odsouzený po 30 letech výkonu trestu v České republice.