Příběh Romana Ševčíka je v mnoha ohledech podobný případu Tomazse Komendy. Tomazs Komenda měl pět svědků, že se v okamžiku činu nacházel zcela jinde. Roman Ševčík má tři svědky, že byl v okamžiku činu vzdálen 30 kilometrů od místa činu.

Roman Ševčík má však oproti Tomazsi Komendovi zcela nepopiratelný důkaz své neviny. Běsnící útok pachatele dne 4. 2. 1989 viděli tři očití svědci, avšak ani jeden zcela nezávisle na sobě neoznačil Romana Ševčíka jako pachatele, ba právě naopak popis pachatele je zcela diametrálně odlišný od Romana Ševčíka.

Jediným důkazem o vině Romana Ševčíka je jeho přiznání vynucené bitím. Bití nebylo před listopadem 1989 nic, co by se u orgánů Veřejné bezpečnosti nevyskytovalo. Ono se od té doby moc nezměnilo - viz případ Schindler, ale už za doby Policie České republiky, který byl bitím donucen k přiznání, následně odsouzen a po 5 letech se přišlo na to, že pachatel je někdo jiný… Bohužel se psal ale rok 2006…

Stejně tak jako Tomazs Komenda, tak i Roman Ševčík má další nevyvratitelné důkazy. Na místě činu nejenže nikdo ze svědků nepoznal Romana Ševčíka, ale nenašla se žádná jeho stopa a to ani biologická, ani daktyloskopická. Ba naopak, našla se řada neztotožněných otisků prstů, krevní stopy, které záhadně zmizely, ale zejména cigaretový nedopalek zn. Clea s krevní skupinou, kterou neměl nikdo z obyvatel bytu, ale ani Roman Ševčík.