O studenou válku nejde v žádném případě. Ta totiž měla příliš jasný a jednoznačný obsah. Šlo ve skutečnosti o všesvětový boj proti šíření komunismus ze Sovětského svazu. Vznikem SSSR se totiž na glóbu poprvé objevila reálná alternativa ke všem do té doby v dějinách lidstva uplatňovaným druhům mocenské nadvlády.

Po celou historii byly všechny komunity, etnika, regiony a konečně státy ovládány menšinou. Buďto údajně z milosti bohů, či Boží, nebo jiných, převážně dědičných důvodů a v neposlední řadě i díky obrovské převaze bohatství, jímž vládnoucí menšiny disponovaly. Vznik sovětismu byl hozenou rukavicí všem dosavadním mocenským strukturám a nebylo proto divu, že se spolčily k jeho likvidaci. Sovětismus přinesl velice reálnou možnost zbavit svět všech těch dosavadních, zrůdných mocenských skupin, nárokujících si právo nejen skoro na veškerý majetek svých společenství, ale především na nadvládu nad celou komunitou. Dosavadní světapáni proto museli udělat všechno, aby si svou moc udrželi, takže rozpoutali tak zvanou studenou válku, čti zničení komunismus.

SSSR byl ale už příliš silný nepřítel a se vznikem zbraní ohrožujících veškeré živé na planetě nějaký ostrý, definitivní střet s ním hrozil zničením života na planetě. Proto měla studená válka za druhé jasná pravidla. Jinými slovy, v dobách její existence platily, skoro ortodoxně, zásady mezinárodního práva. A to nejen smlouvy mezi oběma velmocemi, ale i všesvětové dohody, deklarace a jiné mezinárodní dokumenty.

Zmíněné dva důvody jsou pro mne dostatečným důkazem pro přesvědčení, že v současnosti nejde o novou studenou válku. ZATÍM. Budoucnost ČLR může totiž tento stav zvrátit. V současnosti existuje na planetě, až na marginální výjimky, jeden společensko-politický systém. Takže o nějakém zadržování až likvidaci komunismus nemůže být řeč.