Kdo by v roce 1990 čekal, že za pár let se přetransformovaní komunisté dostanou k vládní moci, že to bude bývalý komuch Leszek Miller, kdo jako premiér přivede Polsko do Evropské unie. Že kádrová rezerva PSDS Aleksander Kwaśniewski v roce 1995 porazí v prezidentských volbách Lecha Wałęsu a úřad bude zastávat dokonce dvě funkční období. Vláda Svazu demokratické levice ale skončila v bahně korupční aféry Lwa Rywina. Snad to ani nebyla aféra levice, ale Adama Michnika, nicméně levice to odnesla.

Od té doby vede cesta dolů. Snad jen výsledek tehdejšího předsedy Grzegorze Napieralského v předpodledních prezidentských volbách je možné s přimhouřením oka považovat za úspěch. Relativní úspěch se však nedostavil v následných parlamentních volbách. Na špičce se jiní cítili předurčení stát v čele levice, druzí prostě měli vztek, že nejsou na místě Napieralského a znechucená členská základna to začala mít „na háku“. Záštitu pro své sociální zájmy našla úplně jinde – ve straně Právo a spravedlnost Jaroslawa Kaczyńského.

Po odstoupení Napieralského, kdy levice byla vytlačena z místa třetí nejsilnější strany cirkusovým hnutím mimořádně diskutabilního Janusze Palikote, přišel do čela SDL Leszek Miller. Třeba podotknout, že díky G. Napieralskému, který Millerovi umetl cestičku zpět do rodné strany po neúspěchu jeho pokusu o vybudování Polské levice. Odměnou mu bylo, že v tomto roce ho Miller vyobcoval z SDL. Kdo by si nevzpomenul na pořekadlo: Umírající kobyla nejvíc kope. A Leszek Miller politicky skutečně umírá.