Za peníze se to plácá a plácá. Zkorumpovaná kafilérka dutě zní a i smutné výročí dokáže proměnit ve vlastní dehonestaci. Ba co víc. Snaží se zavděčit. Lísá se, olizuje páníčkům nohy a včerejší zbabělci a kariéristé se za hrdiny povyšují a opět na vlastní národ plivají. Stejně jako jejich předchůdci po roce 68. 

Republika i Evropa má plno vysoce aktuálních problémů, ale podvraťáci všeho druhu štěkají a vědomě či z blbosti nosí vědra s benzínem a s chutí podpalují nenávist mezi národy. Jednoduše se zapojují, jak jen mohou, aby ta válka byla. Alespoň ta malá občanská. Důsledky si často neuvědomují, leč peníze prý nepáchnou.

Vzpomínáte? Před první světovou válkou na sebe pokřikovali akademici přes francouzsko-německé hranice. Byli to slovutní mužové (byli rozhodně učenější než mnoho dnešních breptů z humanitních fakult UK) a přesto vyprávěli zlovolnosti. Nebyli v tom samozřejmě sami, ale k výsledku přispěli se vší vervou. Bylo to vydařené dílo. Válka se rozlezla do všech koutů světa a přerovnala, co se dalo. Nastolila rudý teror na Rusi, vyprovokovala nacistické zvěrstvo a zasela na bohatou žeň v té filmařsky působivé - druhé.