Postižené oblasti nedosáhly vysněné svobody a demokracie, ale jen další formy útlaku. Samotný přerod z jednoho bolševismu do druhého proběhl za asistence potřesení rukou a podepsání smluv. Občanské sounáležitosti a protestů bylo zneužito, Československá vlajka se stala ubrusem na hodovní tabuli parazitů a Česká i Slovenská hymna udávala rytmus pro přežvykování předložené budoucnosti Československého lidu.

Sen o svobodě se pomalu rozplýval, až jsme se dopracovali k prvnímu vyslovení slov „blbá nálada“. Ovšem blbá nálada je stav chvilkový, buďto vymizí nebo se přežene do deprese. Nynější stav naší společnosti je bohužel nanejvýš depresivní, jeho vývozním artiklem je beznaděj a ze zcela jednoduchých důvodů není cesty ven.

Jistě, lidé mají svůj hlas, své rozhořčení, mohou se vrhnout do ulic a aplikovat rázné antiparazitikum, ale jaký je stav věci v realitě? Veškeré revoluce jsou řízeny stejnými parazity, kteří nechali na Václavském náměstí znít naše hymny a pokud se vyrojí na totéž místo další dav a bude požadovat další změnu, bude opět pod taktovkou parazitů. Samovolným revolucím, které skutečně vycházejí z hrdel lidí a jejich potřeby žít, nikoliv přežívat, se nedopřává sluchu, peněz, jsou ignorovány, protože se nehodí do krámu. Příkladem budiž mohutné protesty ve Francii, bojující proti zaváděnému homosexuálnímu diktátu, masové protesty ve Španělsku či Řecku, kde se lidé pokusili postavit finanční hydře sající z prvního posledního. Blaho lidstva není cílem, tím jsou peníze, moc a starobylý boj o území.