Začalo to importem fašismu…

Když v roce 1944 árijští rodičové budoucího eurokomisaře pod ochrannou paží prchajících SS mizeli na rychlo z rodného Lotyšska, ještě netušili, jak vlídného přijetí se jim dostane od jednoho z členů protihitlerovské koalice – USA. Specialista na kradení nacistických mozků moudře usoudil, že i lotyšská rodinka oplatí projevenou přízeň neomezenou poddaností. Narodil se Nils, k americkému fotbalu nehodící se jedinec, ke vzdělání (vymatlání mozečku) prostřednictvím „politologie“ na Bekeley a Princentonu však zcela vhodný adept.

Povedlo se. Po mc carthneyovské nalejvárně ve zmíněných institucích zakotvil milý Nils pevně v názorovém kroužku „našeho způsobu života“, absolvoval kariéru, jejímž vrcholem je vedle praxe v Sorrosově neokolonizační „nadaci“ právě onen flek Vysokého komisaře pro „lidská práva“ EU. Eurolotyš (či Euroameričan?) má dnes jak americké, tak i lotyšské občanství. A chrlí moudra.

…pokračovalo exportem fašismu…,

V arabizované Anglii by prý měli zcela zrušit slovní spojení – nelegální imigrant - , protože i když někteří vysavači sociálních dávek sice „možná“ nemají v pořádku všechny regulérní náležitosti pro legální invazi, zato však mají „lidská“ práva a věří v „hodnoty“. Výroky typu – „…zabíráme tuto zemi..“ – jsou podle pana Muižniekse tedy naprosto v pořádku. Velká Musultánie nepotřebuje více zpozdilých slovanských lékařů, vyžadujících na sále jakousi hygienu a odmítajících dávat personálu uprostřed operace přestávky na modlení. To je zpozdilé. Respektu k „jinakosti“ je třeba, vůle nechat se obohatit a za znásilnění původních ostrovanek by patrně v budoucnu měli nevěřící psi ještě platit. Však ono už se vynajde nějaké další „lidské“ právo…