Poláci to vidí asi takto..., schizofrenně...

Vlastní skutečnou rekovností vždy omámení Poláci pojímají ceremoniál tradičně rozpolceně, ale zásadně nahlas. Napřed se kalkulovalo se státním happeningem v Gdaňsku u památníku Westerplatte, kde německá bitevní loď Schleswig-Holstein dělostřelbou přepadla posádku místní pevnosti, nakonec však slavné tlachání přece jen probíhá ve Varšavě.

To není podstatné. Obránci Westerplatte bojovali stejně statečně jako Varšavané, jako konečně celý Polský národ, když už si konečně ujasnil, s kým mu tedy opravdu jde o bytí či nebytí. O hrdinství polských bojovníků netřeba pochybovat ani náznakem.

Ale zajímavý je pohled na historii a její selektivní výklad, což je však další tradiční polský (bohužel i český a slovenský) rys, kdy se pod vedením devótních politických podržtašků a žurnalistických žoldáků rázem stává historie „historií“.

Poláci v klidu vytěsní skutečnosti dobře doložené, kdy sami s Hitlerem jako první vytvořili v roce 1934 vojenský pakt a spokojí se s ostouzením až toho následného, strategicky vynuceného (byť z našeho pohledu odsouzeníhodného) paktu sovětsko-německého z r. 1939.