Jeden obviňuje druhého z korupce, zrady Ukrajiny, nezákonnosti či tajené přízně k úhlavnímu nepříteli obou tragikomických postav – prezidentu Putinovi. Skutečně je těžké charakterizovat nějak současné dění se střety oligarchů v zemi, již rukou společnou a nerozdílnou přeměnili v nejchudší pseudostát Evropy přesně dle direktiv svých vlídných kolumbijských učitelů. Tolik mají přitom společného.
Nejen už zmíněnou patopsychologickou nenávist k čemukoli ruskému, která tak příjemně souzní s pohledem evropských a amerických stoupenců „hodnot“ a „našeho způsobu“ života, mají oba zločinci společnou.
Oba i dokázali poslat vlastní, regulérní armády k vraždění svých vlastních občanů „provinivších“ se tím, že hovořili mezi sebou ruským jazykem. Za potlesku Západu od Obamy, přes Merkelovou až po vždy zcela beznázorového Zaorálka.
Oba asistovali ze svých prezidentských pozic při totálnímu výprodeji čehokoli, co v jejich zemích mělo jakoukoli cenu, za drobné a za bytnění svých vlastních kont. Oba v tažení „proti korupci“ přelévali své majetky, krvavě vydřené z vlastních zemí po daňových rájích, aby rodným hroudám nemuseli odvést ani stín jakékoli daně.
Oba tito „přátelé“ a spolužáci z kdysi prestižní Vysoké školy mezinárodních vztahů v Kyjevě neváhali pro své cíle vést puče, vraždit, loupit a vehnat planetu do jaderné katastrofy. Tolik společného mají Péťa a Míša, jenže došlo k situaci, že první rozpoznal, že druhému začal překážet úplně stejně, jako už dlouho překážel druhý prvnímu.
Tudíž je úplně jedno, jestliže zemřou další tisíce lidí, z velké části nevinných a vyskytujících se v nepravý čas na nepravém místě. Takže první zločinec nechává zatknout druhého zločince, oba se vzájemně označí za jediné spasitele Ukrajiny a protivníka za Putinova agenta.
Fakt, že se přitom schizoid Saakašvili vlastně sám („v případě prokázání jeho spolupráce s FSB“) označuje za válečného zajatce Porošenka i Putina a ruského prezidenta vzápětí vyzývá, aby pro něj poslal letadlo, je tak bizarní, že se zděšeným (ne)reakcím z Bruselu a plachým vyjádřením z Washigtonu („hlavně zákonně a bez krveprolití hoši, víte…?“), nelze ani divit.
Dokonce i stvořitelé „hodnotové“ politické teze z Bílého domu a kongresu, že vůbec nevadí, když je nějaký americký chráněnec „bastard, ale je to náš bastard“, jsou poněkud vyvedeni z míry, jaká monstra a politické Krakeny vypustili z klecí. Porošenkova rvačka se Saakašvilim sice budí útrpný úsměv na tváři mluvčího ruského prezidenta Dmitrije Peskova, ale je to i úsměv smutný. Je to úsměv náležející celé pokleslé západní civilizaci, umírající Evropě i třeba bývalému ministru zahraničí České Republiky Karlovi Lubomíru Schwanzerberg-Zaorálkovi, který tolikrát skutečně i obrazně poklepával oba vrahouny po ramenou.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
