Je to vlastně prima věc. Nikdo totiž pro volební úspěch obou zmiňovaných politiků nemůže vykonat více, než třeba reprezentanti „kulturní fronty“, jakými jsou např. režisér Jiří Menzl, herečka Bára Štěpánová nebo moderátor Vladimír Kučera.

Kdo se nestydí, je prostě Nestyda

No a pan Menzl se za podpis Anticharty v dobách normalizace prý nestydí, svěřil se při rozhovoru pro Seznam.cz. Přerod talentovaného režiséra v zapšklého staříka způsobil prostě čas. Takže človíček uvyklý zájmu médií a záři reflektorů je ochoten pro chvilinku slastného zamrazení ze „zájmu“ odhrkat pro „novináře“ jakoukoli smradlavost.

Češi jsou dle Menzla blbí. Ti chytří emigrovali a zůstali jen pitomci, kteří volí Zemana. Nějak si však bývalý režisér nevzpomíná, že jeho úctyhodné dílo i oscarové nominace vznikly díky blahovůli a financím „totalitního“ režimu, jemuž se zcela racionálně odvděčil třeba právě podpisem Anticharty. Také publikum, které jeho dílo oceňovalo tvořili občané ČSSR, uvyklí a schopní přečíst si jinotaje a poetiku navzdory oficiálnímu politickému kurzu.

Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. Tak to prostě je, tudíž pan Menzl vyl s komunisty a teď právě vyje s antikomunisty. Jako každý čacký „kulturní frontovník“. Jenže za „totality“ se talent a vůle Jiřího Menzla dočkaly rozvoje, v současnosti už ale o práci nezavadí. A to mnohoslibně říká, že by jej lákalo téma třeba prezidenta Beneše.