I zblbnutí přepychem je druhem národní sebevraždy

Ještě před vypuknutím islámské invaze do Evropy se zdálo, že skandinávský model sociálně vstřícného státu tak, jak jej po generace tvořili ve Švédsku, bude inspirací pro všechny demokratické země nejen v Evropě. Válkou více než 150 let nepostižená země s vysokou mírou vzdělanosti (postavenou však mimo jiné i na čilém obchodování s Hitlerovou říší), pracovitým obyvatelstvem a nerušeným průmyslovým vývojem zajišťovala i na evropské poměry vskutku nadstandardní sociální servis všem svým občanům.

Snad i pro tento dlouhodobě setrvalý stav se stalo Švédsko ideální základnou pro islámské dobývání Evropy. Také proto, že přepychem zlenivělí Švédové už dokonce zapomínají plodit děti. Proč taky, když si jich v rozvojových či východoevropských zemích mohou nakoupit (nebo jako jejich sousedé v Norsku ukrást) libovolný počet? Koneckonců proč, když si pro své lidskoprávně a genderově nenasytné ženy, mohou dovést arabské ploditele takříkajíc až do domu. Že jde vesměs o pologramoty nebo analfabety nehraje roli. Penisy mají v pořádku víc než Seveřané a počítá se s nimi beztak jen s rolemi metařů nebo uživatelů sociálních dávek. A těh několik málo s nižší sexuální apetencí může nakonec udělat kariéru v tradičně nemakačenském oboru – politice.

Kdepak pdvod! Tomu se říká „efektivní vládnutí“.

A to se také děje. „Švédští“ politikové s kořeny v Bosně nebo Turecku se pohotově rozmisťují napříč politickým spektrem, ať už v „opoziční“ Liberální straně, či u „vládnoucích“ Zelených nebo Sociálních demokratů. Uvozovky jsou na místě. Ve Švédsku totiž „vláda“ i „opozice“ jedno jsou díky tzv. Prosincové dohodě. Ta zrušila předčasné parlamentní volby, co se měly konat v roce 2015, aby nechala u vládního lizu oficiálně sociální demokraty se zelenými, ovšem za podmínky, že autory státního rozpočtu bude druhý aktér dohody – Aliance Liberální strany, Strany centristů, Křesťanských demokratů a Strany středu.

Oficiálně se tak stalo proto, aby bylo zajištěno „efektivní vládnutí“, aby „opozice“  nenapadala „vládu“ při sestavování rozpočtu. Faktickým důvodem však byla panická hrůza z nárůstu volebních preferencí Demokratů, jediného politického subjektu, který má v programu snížení migrace a návrat Švédska do Švédska. Mimo hru také zůstala pohodlně hnípající Strana levice, poněvadž ji prostě nikdo nepotřeboval a nic se po ní nechtělo.