Diskuse na SuperVIP klubu Ilony Švihlíkové, jehož jsem měl tento týden možnost se zúčastnit, se točila kolem dvou motivů.

Tlak na přechod od globálních ekonomických aktivit k regionálním nebo národním. Protože co je globální, to nakonec ovládnou Číňané, kteří jsou efektivnější, pokročilejší a lépe vybavení.

Tlak na přechod od finančních produktů k reálné výrobě. Protože už je docela jasné, že když nemáte skutečné suroviny a skutečnou schopnost z nich něco vyrobit, nemusí vaše cenné papíry nikdo akceptovat.

Nejde jen o to, že tak viděli svět přítomní diskutující, ale o to, že takové názory dnes docela otevřeně říkají i příslušníci globalistických elit. I v Davosu zaznívá znovu a znovu, že Evropa potřebuje obnovit výrobu a že potřebuje více ekonomické samostatnosti. V Americe říkají totéž obě strany politického konfliktu.

Z hlediska praktické politiky to není tak významné, protože ti lidé stejně nedokážou vymyslet a přijmout taková opatření, která by k tomu vedla. Ale ukazuje to celkový směr. Ukazuje to, kterým směrem tlačí ekonomická racionalita.