Ke článku mne vlastně inspiroval sobotní projev Prof. Petra Fialy. Pokud jste jej ještě neviděli, doporučuji shlédnout. Meritum projevu se vztahovalo k současné ODS a zaznělo tam mnoho myšlenek, které by si zasloužily pozornost. Nejprve tedy něco k projevu.

Politika s jasným obsahem

Prof. Fiala vlastně ve své přednášce, jak to bylo organizátory – příznačně k jeho profesi – nazváno, udělal velmi kvalitní politologickou analýzu fungování ODS v průběhu její existence. Hned na začátku zazněl jeden podstatný fakt, a to, že má politický program vycházet z pravicových idejí. Nikoli, že pravicové ideje mají být programem. Hned mi to utkvělo v paměti. V kontextu předchozích kampaní jsem si uvědomila, že mnoho témat, hesel, programových bodů bylo abstraktních. Pro mnoho lidí nečitelných a v konečném důsledku vyvolávajících spíše negativní emoce. Podařilo se  z pilířů pravicové politiky udělat prázdné fráze.

Když stojí politická strana u vlády, pro každodenní politiku ztrácí dlouhodobý směr. Cíl. To, kvůli čemu do vlády šla. S ohledem na posledních sedm let mám za to, že se to stalo i ODS. Nejspíš to není nic zvláštního, ale opět se vracíme k bodu pravicových idejí a problematice programu. Program má být naplněn konkrétními jasnými cíli, úkoly, které jsou realizovatelné a u veřejnosti obhajitelné. Když říkám u veřejnosti, mám tím na mysli hlavně voličskou skupinu ODS. Další myšlenka projevu, která by se měla dvakrát podtrhnout: Hájení zájmů své voličské skupiny. Nesnažit se zaujmout skupiny, které pravici nikdy volit nebudou.

Země prosperity

Vrátím se tedy k počáteční úvaze o stavu české společnosti. Jak využít ten potenciál? Jak probudit český národ k akci, odtrhnout nás od průměru? Není právě tohle náhodou cíl pravicové politiky? Není právě tohle důvod, proč stále stojí za to bojovat za myšlenky liberálního konzervativismu, které představuje ODS?