První věcí, kterou je třeba se zabývat při otázce potřeby lustračního osvědčení, je charakteristika samotné funkce ministra. V tomto směru existují dva různé pohledy. Jeden říká, že ministr jako člen vlády je často také členem Poslanecké sněmovny. Zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích („velký lustrační zákon“) v tomto směru zmiňuje potřebu lustračního osvědčení pouze pro výkon řídících funkcí ve státních orgánech a organizacích, kam Poslanecká sněmovna nebo Senát nespadá. Vzhledem k legitimitě funkce poslance/senátora by se tedy dalo argumentovat, že ministr, který je zároveň poslancem nebo senátorem, nemusí předkládat lustrační osvědčení.

Nicméně, Ústava České republiky říká, že prezident republiky jmenuje další členy vlády a pověřuje je řízením jednotlivých ministerstev. Ministerstva, ve smyslu zákona č. 2/1969 Sb., jsou státními orgány, na jejichž vedoucí funkce se vztahuje také působnost velkého lustračního zákona. Tedy ministr pověřený řízením ministerstva je jmenován do vedoucí funkce a tudíž pro výkon této funkce potřebuje „čisté“ lustrační osvědčení. Podle mého názoru to vychází i přímo z logiky věci. Pokud se lustrační zákon vztahuje například na vedoucí státních úřadů, které spadají pod určité ministerstvo, bylo by velmi zvláštní, aby se u podřízeného úředníka vyžadovalo negativní lustrační osvědčení a u samotného ministra disponujícího mnoha rozhodovacími pravomocemi nikoli.