Před pár dny uplynuly dva roky od svržení sice zkorumpované, ale přesto demokraticky zvolené vlády prezidenta Viktora Janukovyče. A i díky nedávnému „představení“ v kyjevském parlamentu, kdy oligarchové dokázali proti vůli Západu podržet zkorumpovaného premiéra Arsenije Jaceňuka, je očividné, že moc na Ukrajině znovu ovládly jen jiné klany miliardářů bez skrupulí. Bojují mezi sebou, Mezinárodní měnový fond už se z Ukrajiny raději stáhl, poslanci přijímají jasně nedemokratické zákony, které jen upevňují moc zákulisních loutkovodičů nad politickými stranami, a Evropská unie je eufemisticky „na rozpacích“. „Musíme jasně konstatovat, že proevropská koalice v parlamentu nikdy neexistovala,“ cítí šanci získat podporu Západu někdejší premiérka Julia Tymošenková, které Západ možnost vést Ukrajinu už jednou, v rámci oranžové revoluce v roce 2004, poskytl a pak jen sledoval, jak roste její osobní konto. „Vždy ty byly stínové, tajné klanové oligarchické koalice, které utvářely vládu a řídily stát, který přivedl zemi k extrémní míře destrukce našich životů,“ popisuje obecnou realitu „zničehonic čistá“ Tymošenková. Německý Die Zeit to vidí jednodušeji: „Ukrajinská vládnoucí třída se dva roky po Majdanu vrátila do svého obvyklého nenormálního stavu.“

Neschopnost prezidenta Petra Porošenka splnit příkaz z Berlína a Paříže na odvolání Jaceňuka přitom jen ale prohlubuje mocenské vakuum, které se rychle plní více či méně balastem. Arsen Avakov, ministr vnitra, jehož jméno je jedním ze synonym ukrajinské korupce, například tvrdí, že s pomocí krymskotatarských aktivistů zahájil přípravu oddílů, které získají zpět Krym. Zveřejněn byl ale i zápis z jednání čerstvých „vítězů nad Janukovyčem“, kteří koncem února 2014 zvažovali vojenskou agresi proti Rusku, ale Německo a Spojené státy prý nové ukrajinské vedení „požádaly, aby nepodnikaly žádné aktivní vojenské kroky, protože by toho Putin využil k zahájení rozsáhlé agrese.“ Ukrajinská vláda se tak následně vzdala Krymu bez boje, protože se „bála, že ztratí celé území“, shrnuje třeba Bloomberg otázku, proč se Rusko „zastavilo na Krymu“. Není bez významu, že zveřejnění tohoto dokumentu právě v době, kdy se vztahy mezi Kyjevem a Západem citelně zhoršují, může mít dvojí vysvětlení – na jedné straně to může být snaha hodit vinu za současnou neutěšenou situaci Ukrajiny na Západ, protože bez jeho „brzd“ by ukrajinská armáda jisto jistě už slavně dobyla Moskvu, a současně zdiskreditovat v očích veřejnosti Julii Tymošenkovou, která před dvěma lety eskalaci války (poslušně) odmítala.

A vztahy se Západem se opravdu zhoršují. Do Kyjeva například zavítali ministři zahraničí Německa a Francie a už otevřeně poukázali na skutečnost, že to Kyjev neplní minské dohody, načež Franz-Walter Steinmeier -- ve snaze rozhýbat minský proces -- kyjevské vládě, která ještě ani neschválila příslušnou legislativu, vzkázal, že počítá s volbami na Donbasu v letošním prvním pololetí. Podle Wall Street Journal se Ukrajina pro Evropu stala „nepříjemným morálním problémem“, který všechny „neuvěřitelně silně dráždí“, cituje list nejmenovaného bruselského představitele. „Existují země, v nichž přemýšlejí, jestli náhodou není způsob, jak se té Ukrajiny zbavit,“ a i proto prý Steinmeier v Kyjevě trval na tom, aby Ukrajina „udělala vůči Rusku ústupky“.