Po osvobození východního Aleppa, které namísto „slibovaných“ 250 tisíc „umírněných“ rebelů a civilistů nabídlo pohled na tvrdý Kandahár uprostřed Sýrie, je očividně třeba změnit píár. Třeba New York Times zkouší tvrzení, že za válku a všechny ty tragédie s ní spojené může Bašár Asad tím, že neodstoupil, když k tomu byl vyzván. Nebýt zničeného Iráku po Saddámovi a zničené Libye po Kaddáfím, mohlo by to být slovo do pranice.

Než tedy někdo přijde se „spinem“, který vydrží alespoň minutu přemýšlení, je tu realita. A v ní je osvobození Aleppa trestáno tím, že jsou miliony civilistů zbavovány dostupu k základním potřebám, jako je pitná voda, plyn nebo elektřina. Nejprve o vánočních svátcích džihádisté otrávili vodní zdroje pro asi šest milionů obyvatel Damašku mazutem a ještě před koncem roku byly narušeny také dodávky plynu pro Damašek.  

Pitná voda pro Damašek proudí z Vádí Barada, horského údolí asi patnáct kilometrů západně od hlavního města, které před válkou bývalo oblíbenou rekreační destinací. Od roku 2012 byly její zdroje v rukou místních ozbrojenců, přičemž platila nepsaná dohoda, podle níž je voda „nedotknutelná“, což zajišťovala i syrská armáda, která Vádí Barada držela v obklíčení, ale neútočila na něj. Vodní zdroje v této oblasti byly přitom předmětem sporů už od počátku 90. let minulého století, kdy Sýrii postihlo několikaleté rozsáhlé sucho a neustále se rozrůstající Damašek spotřebovával stále více vody na úkor místních rolníků, kteří se při ztrátě obživy museli stěhovat do velkých měst, v jejich případě především právě do Damašku.