Flynn nebyl určitě svatý a nade všechny moudrý muž, který by i jednou rukou dokázal spasit svět. Čím však skutečně byl, pak byl úhelným kamenem Trumpovy politiky národní bezpečnosti. A byl to i on, kdo se odvážil dříve nemyslitelného. Odvážil se totiž prohlásit, že překrmené společnosti americké bezpečnosti musí být zreformovány. A navíc se pokoušel podřídit CIA a a sbor náčelníků štábů americké armády prezidentovi prostřednictvím Národní bezpečnostní rady.

Řečeno jinak: Flynn se odvážil jít do křížku s mocí a autoritou CIA a Pentagonu a vrátit je zpět pod pravomoc Bílého domu. Vedle toho chtěl Flynn spolupracovat s Ruskem. Ne proto, že by Rusko miloval, ale proto, že uvažoval racionálně. Věděl, že Rusko není ani pro USA a ani pro Evropu hrozbou, a uvědomoval si i společné zájmy, které USA, Evropa a Rusko mají. Což je ovšem ve Washingtonu DC uvažování neodpustitelné a zločinné. A tak neokonzervativní „hluboký stát“ (myšleny CIA, Pentagon a vojenskobezpečnostní komplex), pod idiotskou záminkou telefonického rozhovoru Flynna s ruským velvyslancem, hovoru zcela otevřeného a monitorovaného, přinutil Flynna rezignovat.

A Trump, jak už shora řečeno, jeho rezignaci přijal.

Od momentu, kdy Trump do Bílého domu vstoupil, schytával od neokonzervativních médií, od Kongresu, od hollywoodských „hvězd“ i od evropských politiků ránu za ranou. A on ty rány přijímal, aniž by je vracel zpět. Jeho proslavené „you are fired“ (jste propuštěn), najednou z jeho slovníku zmizelo.