Zpočátku to tak opravdu vypadalo. ANO přesvědčivě vyhrálo, většinová koalice rychle vznikla a nová opozice uznala porážku.

S postupem času však atmosféra na opoziční frontě stále více houstne a začíná se s ubíhajícím časem dostávat do jakéhosi amoku, v němž probíhají stále se zesilující hysterické útoky na členy vládní koalice, jejich politické kroky i jednotlivé osoby a vše je zarámováno snahou přenést politický boj na náměstí, vyvolat nepokoje či snad nějakou „nesametovou“ revoluci.

Není však jasné proti čemu mají občané protestovat. Vláda je u moci dva měsíce, žádné zásadní změny dosud provést nestihla, prezidentovi se nic neděje, porušení ústavy mu u vlády prošlo, premiér navrhl nového ministra životního prostředí. Přesto nenávistná agresivita stoupá.

Jejím cílem se stal především ministr zahraničí Petr Macinka a jeho strana Motoristé sobě. Opoziční aktivisté, mediální mainstream, bývalí i současní politici, všichni jako smyslu zbavení na ně útočí bez ohledu na realitu a skutečný význam věcí i na vlastní tvář a renomé. Začalo to už tím, když lidé jako bývalý předseda Ústavního soudu Rychetský a další „celebrity“ otevřeně a explicitně popřeli svá stanoviska, která hlásali v případě okolků prezidenta Zemana se jmenováním navržených kandidátů. Devastující dopad těchto názorových přemetů na jejich vlastní odbornou i lidskou integritu jim je v zápalu boje zcela lhostejný.

Úplné orgie nenávisti však nastaly, když se ministr Macinka na bezpečnostní konferenci v Mnichově dostal do polemiky s bývalou ministryní zahraničí USA Hillary Clintonovou a polským kolegou Szikorskim. Velmi uspěl a jejich střet se stal jednou z událostí této akce, která vzbudila celosvětovou pozornost. U nás byl Macinka mediálně a politicky ukřižován. Nejen „těžké váhy světové politiky“, jako předseda ODS Kupka a celý zbytek opoziční politické scény, ale i umělecká fronta, která nikdy nezklame, a různí pseudoexperti se předháněli v odsudcích našeho politika, který si dovolil nesouhlasit s „provařenou“ arogantní levičáckou Hillary. Szikorski, který absurdně popíral trvalý demokratický deficit EU, na který všichni tváří v tvář bruselským byrokratickým absurditám nadáváme, si prý Macinku „namazal na chleba“. EU je prostě skvělá a její zcela zjevné problémy nám nevadí. Jenom to nandat Macinkovi.