Do své finální fáze se pomalu dostává jeden z klíčových „prováděcích“ nástrojů evropské integrace (a politiky EU obecně) pro nejbližší budoucnost. Jde o tzv. víceletý finanční rámec (de facto „rozpočet“ Evropské unie) na léta 2021 až 2027. Tato matérie je přijímána ve formě meziinstitucionální dohody, tj. na základě konsensu mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou Evropské unie. Vzhledem k nastavení kompetencí jednotlivých orgánů EU však Evropský parlament v této konstelaci bohužel „tahá za kratší konec provazu“.
Jde o bič na neposlušné státy V4
Poté, co Evropská komise předloží návrh příslušného víceletého finančního rámce, rozhoduje Rada EU (jednomyslně) o jeho jednotlivých příjmech a výdajích. Při tomto rozhodování pochopitelně jednotliví členové Rady (ministři financí členských států EU) reflektují stanoviska a politické pokyny národních vlád. Aby byl dokument finálně přijat, musí být odsouhlasen prostou většinou všech členů Evropského parlamentu, přičemž toto těleso může text návrhu schválit či zamítnout. Nesmí jej ale jakkoli měnit. Letošní návrh víceletého finančního rámce si ze strany České republiky zaslouží jediné – jednoznačné odmítnutí. Mělo by se tak stát z mnoha důvodů. Jedním z těch hlavních je skutečnost, že tento návrh obsahuje naprosto neuvěřitelný a nepřijatelný mechanismus, který má (bez jakéhokoli právního a smluvního základu) propojit a podmínit čerpání peněz z příslušných evropských fondů s vágně formulovanou povinností členských států dodržovat tzv. zásady právního státu. Jak bylo možné v souvislosti s nejrůznějšími sankčními řízeními vidět v nedávné minulosti, nejde o nic jiného, než o další bič na neposlušné státy V4 (případně na ty země, které by je chtěly v hájení národních zájmů a kritickém přístupu k mnoha rozhodnutím a záměrům orgánů EU následovat).
Přišli jste o Salviniho, takže smůla!
Maďarský státní tajemník pro evropské záležitosti Szabolcs Takács v této souvislosti celkem trefně prohlásil, že „...Evropská komise chce použít víceletý finanční rámec jako politický nástroj k rozdělení členských států a k potrestání zemí V4 za zastupování odlišných názorů v některých otázkách (např. migrace nebo zavedení úřadu evropského veřejného žalobce)“...Tento požadavek Evropské komise (podmíněné čerpání peněz z fondů EU) má navíc formu nařízení nezávislého na celkovém návrhu rozpočtu, takže se má schvalovat běžnou procedurou založenou na tzv. kvalifikované většině. V důsledku toho jej může „zastavit“ pouze blokační menšina (nejméně čtyři členské země EU reprezentující minimálně 35 % její populace). Požadavek na počet obyvatel je tedy cca třikrát vyšší, než je celkový počet obyvatel zemí Visegrádské skupiny…
Rolníkům málo, o venkov nezájem
Návrh víceletého finančního rámce dále obsahuje pro Česko velmi nevýhodnou podobu rozpočtu na Společnou zemědělskou politiku. Ta obsahuje mj. pokles plánovaných finančních prostředků oproti současnému stavu o téměř 500 milionů eur, tzv. zastropování plateb (100 tisíc eur na jednu farmu) – přičemž v Česku (ale i v Maďarsku a Polsku) jednoznačně převažují větší farmy a hospodářství s daleko větší rozlohou než v ostatních zemích EU – a také razantní úbytek prostředků na tzv. politiku rozvoje venkova.
Platit ale budete jako mourovatí
Samostatnou kapitolou je i nepřijatelný a neodůvodněný záměr Evropské komise na zavedení nových typů odvodů pro členské státy znamenající podstatné rozšíření tzv. vlastních příjmů EU a obsahující návrh tří nových vlastních zdrojů těchto příjmů. Tyto (nové) zdroje by měly tvořit až cca 12 procent celkového rozpočtu EU a mohly by ročně dosahovat asi 22 miliard eur (přes 562 miliardy korun). Mělo by se jednat o příjmy ze systému obchodování s emisemi (projekt škodlivý sám o sobě), tříprocentní paušální sazbu uplatněnou na nový společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob a vnitrostátní příspěvek vypočtený podle množství nerecyklovaných plastových obalových odpadů v jednotlivých členských státech.
Koheze se vám zachtělo, holoubkové?
Rozpočet obsahuje taktéž návrh na zásadní zvýšení spoluúčasti příjemců dotací v tzv. kohezních fondech (v případě Česka na zvýšení ze současných 15 až 50 procent na 30 až 60 procent), čímž se tento model stane pro mnohé regiony neufinancovatelným a nevyužitelným. Kromě toho má značná část programů financovaných v rámci kohezní politiky přejít z národní úrovně do režimu centrálního řízení v gesci nadnárodních orgánů EU.
Tento kruh se uzavírá pro Česko opět nevýhodným a těžko akceptovatelným (a mnohdy prakticky nesplnitelným) návrhem na změnu tzv. implementačních pravidel, kdy má být současný systém doby splatnosti závazků vůči EU zkrácen ze tří na dva roky. Z pohledu národních zájmů naší republiky jde o pouze základní výčet největších excesů navrhovaného víceletého finančního rámce EU na nové šestileté období, přičemž kompletní přehled jeho nedostatků by byl mnohem delší. Není jiné varianty, než se postavit „proti návrhu“...
(autorem článku je ekonom a politolog Tomáš Doležal)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
