ČSSD není obětí licoměrnosti ostatních politických stran ke KSČM. Licoměrností je snaha vysvětlovat odklon ČSSD od shody, byť nepsané, mezi ostatními politickými subjekty, že KSČM není partnerem v demokratické diskusi za cosi "vynuceného" ostatními politickými stranami.

KSČM není partnerem pro demokratickou diskusi. Není jím z toho důvodu, že se nikdy nezřekla prostředků, jimiž svých cílů chce dosáhnout, chce zůstat "revoluční" stranou, chce zvrátit společenský vývoj zpět k direktivně řízené společnosti pomocí "nápravy" privatizace a obnovy "státního vlastnictví", chce "postupně obnovit příslušnou míru státního vlastnictví v bankovnictví, dopravě a telekomunikacích, v energetice, v těžbě surovin, ve vodním a lesním hospodářství". Své cíle KSČM netají, deklaruje je dokonce ve svém "Programu obnovy"

Netají se ani tím, že považuje změny, které u nás nastaly po listopadu 1989 za kontrarevoluci. Netají se ve svých programových dokumentech (KSČM na přelomu tisíciletí - dokument V. sjezdu KSČM – 1999 ), ani tím, že "obnovy" nelze dosáhnout jinak, než za "použití mimořádných a přechodných opatření včetně "některých netržních, administrativních nástrojů".

Licoměrností jsou pokusy rehabilitovat KSČM, licoměrností je prohlašovat jí za "reformovanou, demokratickou, moderní levicovou stranu", a za přirozeného spojence Sociální demokracie.

Komunistická strana nedělala sama nic pro svou rehabilitaci, odmítá se oddělit od své vlastní minulosti. Jediný dokument, kterým se kdy pokusila vysvětlit a omluvit svou minulost, a na který se její obhájci, kdykoliv to někdo namítne, odvolávají když se pokouší dokázat opak, bylo a zůstává "Prohlášeni k občanům ČSSR, Praha, prosinec 1989" . Je to zajímavý dokument, který by neměl být zapomenut. Nejde o omluvu tehdy ještě KSČ, strana jako taková, se za svou minulost neomluvila nikdy. Sám dokument to potvrzuje : "Protože naše bývalé vedení nenašlo v sobě dosud tolik cti a odvahy veřejně se omluvit, činí tak delegáti mimořádného sjezdu KSČ".