Nikdo za nic nemůže

Na případu s tak tragickým závěrem je několik rovin absolutní ztráty studu. Zdaleka nejde jen o ony výtržníky, kteří se nestyděli snížit se k násilí na učiteli. Daleko hrozivější ztrátu studu vidíme u aktérů, od nichž bychom snad čekali více rozumnosti a zodpovědnosti – vedení školy, školní inspekce a politiků.

Skutečnosti případu jsou až zarážející. Vedení školy vědělo o situaci půl roku. Získalo od studentů nahrávky. Vyhodnotilo je jako nezávažné. Neudělalo nic. Nestydělo se problém ignorovat. Nestydělo se odmítnout pochybení. Nestydělo se mlčet před jinými institucemi. Nestydělo se zůstat. Nestydí se očividně ani česká školní inspekce – a přitom těžko říct, zda je horší, zda o tom byla informována a nestarala se, či zda o tom neměla ani tušení. Oboje přitom nutně klade otázku, kolik podobných případů může nastat. Přiznat, že se proti opakování nic nedělá, se příslušné orgány také nestydí. Možná jediným, kdo stud zachoval, tak byla oběť.

Skutečností je, že o případu jsme se nedozvěděli z vyšetřování školy, inspekce či policie. Případ vyšel na povrch, když se trýznitelé pokusili nahrávky bestiální šikany prodat bulváru – ne, nestyděli se (stejně jako se nestyděli novináři, kteří nahrávky hned uveřejnili). Proč se situace vyhrotila, aniž by ji někdo řešil dříve (chtělo by se až říct preventivně), to se zřejmě nedozvíme.