František Moravec 8. 9. 1939 kvůli požadavku britské tajné služby MI 6 (Military Intelligence, Section 6, Vojenská zpravodajská služba, Sekce 6) z předchozího dne vydal po předchozí důkladné poradě s Edvardem Benešem novou směrnici orientující domácí odboj na brzké povstání proti Německu, až zazní smluvené heslo ve vysílání BBC. Nutno uvést, že v té době neměl československý exil rádiotelegrafické spojení s domácím odbojem, ani neznal (!) jeho momentální sílu. Příkazům, pokynům exilového vedení nebo depeším z protektorátu to trvalo přes kurýry a různé prostředníky značně dlouho, než dorazily k adresátům. Podle Ladislava K. Feierabenda trvalo až tři týdny, než exilové vedení od něj zprávu z protektorátu dostalo. Beneš chtěl i s těmito nedostatečnými informacemi o síle domácího odboje doslova naslepo (!) vyvolat povstání pouze kvůli tomu (!), aby byla uznána československá exilová vláda hlavně s ním coby prezidentem a aby si vynutil britské prohlášení, že jedním z válečných cílů Velké Británie je poválečné ustavení ČSR v hranicích z roku 1937.

Ono heslo k zahájení povstání zaznělo v československém vysílání BBC 17. 9. 1939. Beneš současně vystoupil tamtéž s projevem, ve kterém apeloval na obyvatelstvo doma slovy: „Jsme dnes všichni povinni obětovati i svůj život své vlasti a cti… dnes se už násilnickému režimu neustupuje.“ A nestalo se vůbec nic, nikdo nepovstal, nikdo nehnul prstem!!! O tomto naprostém debaklu domácího odboje se zmiňují jen historici Jiří Šolc a Jan Gebhart s Janem Kuklíkem. Posléze vydal generál Ingr směrnici novou, podle níž měla být ON (Obrana národa) připravena zahájit povstání a sabotáže teprve v době rozhodující bitvy na Západě.

O květnovém Pražském povstání na konci války toho bylo napsáno hodně. K tomu pár poznámek. 24. nebo 25. 4. 1945 projednávala Česká národní rada (ČNR) dodávky zbraní a zcela vážně se domnívala, že padáky s bednami se zabalenými zbraněmi od spojenců, vyjednané prostřednictvím parašutisty s vysílačkou Jaromírem Nechanským, se snesou přímo na Karlovo náměstí! Pro nastupující nebo ustupující německé jednotky měla Praha jako město relativně malý význam kromě pražských mostů, které umožňovaly překonání Vltavy – stačí pohled na mapu, kde se nacházejí další mosty přes Vltavu – a byla též důležitým železničním uzlem.

Pražské povstání vyvolala zcela paradoxně sama protektorátní vláda (!), jejíž ministr dopravy Jindřich Kamenický dal 4. 5. 1945 všem železničním a poštovním úřadům pokyn, aby odstranily nápisy a štíty v němčině, německá označení na dveřích a přepážkách. Bylo to vůbec nutné? Činnost úředníků pak nakazila kolemjdoucí tak, že začali strhávat cedule s německo-českými názvy ulic a dvojjazyčné vývěsní štíty obchodů a podobně. 5. 5. se začínají objevovat československé vlajky a Němci to trpí. Signál k povstání z Vojenského velitelství Velká Praha přichází v rozhlasovém vysílání, kdy po časovém znamení se ozvalo: „Je sechs hodin“. Nicméně po celou dobu povstání byl jen jediný (!) vysílač v povstaleckých rukou a to v Praze-Strašnicích na Třebešíně, všechny ostatní rozhlasové programy a jejich vysílání byly i nadále pod kontrolou Němců.