V poslední době bylo možné přečíst si v různém světovém tisku negativní články a turistech a celém jevu turistiky vůbec. Tématem těchto textů bylo znečišťování ovzduší či pohyby výletních lodí, které jsou stále větší a stále více nemotornější. Objevily se dokonce i negativní ekologické návaznosti, protože turisté plodí odpadky. Zároveň se množí různé zákazy. Jsou to zákazy smysluplné, protože turisté dýchají a šlapou po podlaze, jindy zcela nesmyslné a zbytečně omezující. Mezi pochopitelné zákazy patří omezení počtu pozvaných k Poslední večeři Páně v Miláně, protože počet míst u stolu je samozřejmě omezen a povečeřet by chtěl ve snaze napravit své hříchy každý. Mezi nepochopitelné zákazy patří nedávné rozhodnutí o tom, že na Španělských schodech v Římě nebudou sedět ani Španělé (a samozřejmě ani místní, ale ti se tam téměř nevyskytují) a hlavně žádní turisté ani pobudové.
Hluk koleček kufrů je rajská hudba
Negativní názor na turisty se vyskytuje stále častěji a je to velmi zvláštní názor. Vychází z omezenosti, tuposti, sobeckosti a netolerance. Turistika představuje optimální způsob vzdělávání a nabývání zkušeností. Zároveň je nejlepší možnou rekreací a obohacením všednosti života. Přináší nejen poznání, ale i pochopení a solidaritu s cizokrajnými národy. Jak davy turistů v ulicích, tak ani hluk koleček jejich kufrů by nám neměly vadit. Jde o důkaz naší atraktivnosti, dalšího přísunu deviz i příslib přátelství, které k nám budou návštěvníci chovat. Jsou to pro nás také pracovní příležitosti spojené s možností spontánních diskusí. Buďme rádi, že stav světové ekonomiky a úroveň svobody umožňuje v poslední době cestovat i rostoucí střední třídě v některých dříve rozvojových zemích. Buďme rádi, že je turistů víc a víc. Japonci mohli vyjet do světa po zkrácení svých pracovních povinností na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, Rusové a ostatní obyvatelé východního bloku po pádu SSSR, Číňané z ČLR na přelomu tisíciletí, dnes můžeme v ulicích světových měst identifikovat návštěvníky z Indie, Indonésie a dalších rozvojových zemí.
Na šikmou věž v Pise se všichni najednou nevejdou
Je samozřejmé, že turistiku je nutné provádět s etickými ohledy na místní domorodce a jejich mnohdy chudší způsob života. Turistika by také neměla znamenat neukázněné zacházení s odpadky, neuctivé ničení krajiny nebo památek, vyžaduje naopak slušné chování turistů vůbec. Nelze tedy strpět žádné předbíhání, povýšené jednání nebo dokonce „ožralé“ a hlučné chování rušící noční klid. Stejně tak je samozřejmě mnohde nutné turistiku regulovat třeba i zpoplatněním přístupu, neboť ne všichni se vejdou najednou na šikmou věž v Pise a jiná podobná místa. Obdobně platí, že pokud velké lodě narušují statiku Benátek, je nutné je odklonit od kanálu Giudecca, který zatím používají, a poslat je jižněji dále od Dóžecího paláce, je-li to pro záchranu města nutné. Bude to ale zároveň škoda, protože není nic více majestátního, než se z velkého cruiseru dívat dolů velmi panoramaticky na Piazza San Marco, stejně tak jako se dívat z Piazza San Marco na kontrast okolní historie a majestátní modernity v podobě projíždějící velké lodi.
Prstíčkem hrabat
Doufejme, že stav světové ekonomiky a politiky a vůbec mírové situace bez válek, nepokojů a teroristů umožní cestovat nám i příchozím. Počty turistů možná i tak poklesnou, protože již dnes můžete projít téměř každé místo na světě za pomoci Google Earth, Wikipedie nebo jiných chytrých internetových nástrojů. Zatím ještě internet neumí zprostředkovat vůně krajiny a napětí z objevování, ani rozhovory s místními lidmi, které bez fyzické přítomnosti na vzdáleném místě prožít nelze. Možná to ale již brzy bude možné a davy cestujících poklesnou. Pak budou všichni dnešní kritikové turistiky plakat nad menšími výdělky, které se jich přímo nebo nepřímo dotknou. Budou prstíčkem hrabat po velkých lodích, chrlících nové návštěvníky a zvuk kolečkových kufrů – velkého vynálezu tohoto století – budou vnímat jako rajskou hudbu. Zatím se radujme z možnosti setkání kultur.
Václav Baloun
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV