Václav Husák: Podivuhodné setkání

25.10.2017 8:56

Každodenně stále barevnější listy stromů jsou neklamným svědectvím, že letošní podzim se už neodvolatelně dostavil. Křoviny a pokroucené staré ovocné stromy na jižní stráni svažující se k říčce Rokytce v Praze - Královicích se proměnily v úžasně krásnou, barevnou lavinu.

Václav Husák: Podivuhodné setkání
Foto: Hans Štembera
Popisek: Podzim, ilustrační foto

Po cestičce vyšlapané mezi ob­rovitými kopřivami, které celé léto nekom­promisně okupují přilehlou zátopovou planinu, jsem mohl se svým dnes již více než třináctiletým středoa­sijským paste­veckým psem Bakem bez nepříjemného po­ža­hání bezpečně pro­jít.

Sobotní odpoledne bylo nádherné a i můj, ve srovnání s Bakovým jistě velmi ne­dokonalý nos, ve vzduchu cítil spoustu zají­mavých a příjemných vůní. Ale Bak už měl dlouhé procházky "plné zuby". I když je to po­řád svalnatý, pětašede­sátikilový pes, věkem již pa­tří ke psím stařečkům.

Před lety to však byl doslova ďábel. Jako pravý skaut byl „Vždy připra­ven“, ale bohužel pouze ke rvačce se všemi dostatečně velkými psy mužského pohlaví.

Protože jsem ho dostal darem jako dvouměsíční štěně přímo od ko­čovných pastevců z po­hoří Ťan Šan v Tádžikistánu, měl již měl uši kupíro­vané přímo u hlavy. A tak mu na ní žádný běžný drátěný košík nechtěl držet. Vyzkoušel jsem mu i kožený náhubek - jako mají medvědi, ale kňoural tak hrozně, že jsem ho ne­chtěl trápit.

Nakonec jsem ho vodil na procházky po hostivařském le­soparku na speciálním desetimetrovém naví­jecím vodítku, ale bez košíku. Na volno jsem ho pouštěl jenom v noci, hluboko po půlnoci, kdy jsem s vyso­kou pravděpodob­ností předpokládal, že jediným bláznem chodícím ve tři ráno na procházku se psem do le­soparku jsem jenom já.

Jednou však ulovil ovci, která do lesoparku utekla z neda­leké zemědělské usedlosti. Přinesl mi ji v tlamě, jak ohař kachnu. Samozřejmě, že jsem se k tomuto činu přihlásil a majiteli ovci za­platil. Nebyla to úplně levná noční pro­cházka. Od té doby už jsem musel vždy počí­tat i s Bakovými loveckými in­stinkty.

Jakmile uviděl jakoukoli zvěř, či ob­jevil i její pouhou stopu, okamžitě vy­razil. Ještě že já vážím téměř met­rák a že na popruh vodítka by s vyso­kou pravděpodob­ností udržel i roz­běhnutou krávu. Žádná pro­cházka s Bakem tedy nebyla "procház­kou růžovým sadem".

V posledních letech už je to přece je­nom o trochu lepší. Už v něm není ta úžasná divokost. Ale já jsem pro jistotu, stejně jako slavný detek­tiv Nick Carter, "vždy ve střehu!"

V sobotu mi při procházce zatr­nulo, když kousek před námi z křovin stráně vy­běhl na přilehlou, ještě krásně zelenou louku nádherný srnec násle­dovaný čtyřmi srnkami. Bak sku­pinku zvířat oka­mžitě zpozoroval a jeho tělo se napjalo jako tětiva. Sta­čilo však jen mé tvrdě vy­slovené "Ne­smíš !!!" a Bak se uvolnil. Odde­chl jsem si, ale pro jistotu jsem si ho vzal k noze. Aby nevy­razil, až budeme pro­cházet přes stopy stádečka, které se opět skrylo v houšti keřů. Nic se však nestalo. Přes inkriminované místo Bak v klidu pro­šel. A tak jsem mu uvolnil popruh vodítka a Bak klusal dál po vyšla­pané ces­tičce přede mnou.

Náhle se však srnky na louku vrátily. Všech pět nádherných zvířat se za­stavilo necelých patnáct metrů od nás. Dohromady jsme v tu chvíli vytvořili sousoší.

Ta chvíle byla úžasná. Dramatická, ale i krásná. Nikdo a nic se nepohnulo. Dlouho - nejméně minutu. Srnky upřeně hleděly na Baka a on zase na ně. Pak srnec pohodil hlavou, udělal několik kroků a začal se na pást. Srny ho pomalu následovaly. Bak se ke mně otočil se zvláštním výrazem. Ja­koby se omlou­val, že na ně nevyrazil. Postoupil jsem trochu blíž k pasoucímu se stádečku a předpokládal, že se srny dají na úprk. Nikoli. Zvířata se jen směrem ke mně letmo podívala a pokra­čovala v pastvě. A tak jsme si s Bakem sedli vedle sebe na stráň a z povzdálí pozorovali tu dojemnou podí­vanou.

"Čím jsme si mohli zasloužit takovou důvěru?" přemýšlel jsem.

"Stáří," odpověděl jsem si. Ta zvířata po­znala, že už jsme oba staří a tu­díž jim ne­jsme nebezpeční. Kdyby i tohle mělo být výsadou stáří - pak mohu za sebe i za Baka říci jen jediné: "Díky !!!".

Václav Husák

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Petice: Zabraňme uložení 900 000 m3 odpadu do Sandberka

22:12 Petice: Zabraňme uložení 900 000 m3 odpadu do Sandberka

Společnost Kamenolomy ČR se rozhodla, že do vodní plochy Sandberk u Kolína navezou 900 000m3 odpadu.…