Co však ale naprosto nechápu, jak mohli obyvatelé Evropy, včetně nás, za pouhých šedesát let, řečeno slovy pana Wericha, tak zblbnout.
Vždyť historicky vzato se v uplynulých dvou stoletích národy Evropy vždy před něčím (ně­kým) bránily, nebo o něco usilovaly, za něco bojovaly. Většinou fyzicky, později i politicky. Ale i politický boj převážně vycházel z fyzického vyjádření názorů – tedy z přítomnosti lidí na veřej­ných shromážděních - manifestacích.

Nám na zdege…, zgenere …, na naprosté zblbnutí stačilo pouhých osmadvacet let, které uplynulo od doby, kdy jsme na zaplněných náměstích chřestili klíči.

Připusťme, že fyzické ohrožení obyvatel České republiky snad ještě není tak akutní. Ale kaž­dému neblbému občanu musí být ze současného politického a bezpečnostního vývoje Evrop­ské unie jasné, že budoucnost našich potomků, zejména dcer, není vůbec růžová, nýbrž nao­pak, velmi temná.