Nejdříve přišli s malthusiánskou doktrínou o neúnosném růstu počtu lidí ve světě, který předběhne schopnost naší planety lidstvo uživit. Ehrlichova kniha Populační bomba z roku 1968 předvídala do dvaceti let Evropě i Americe hladomor. Jak všichni víme, k ničemu takovému nedošlo (podotýkám, že tento utopista je dodnes poradcem prezidenta Obamy).

Pak přišla – ze stejných kruhů – hrozba vyčerpání přírodních zdrojů. Tvrdily, že zmizí ropa, uhlí, zemní plyn. Opět předvídaly zhruba dvacetileté období. Říkali jsme jim, že to, co je zdroj, závisí na lidském umu a na stupni technického pokroku, který je nekonečný. Marně. Po dvaceti letech bylo zdrojů ověřených surovin daleko více než předtím, teď jsme například ropou zahlcováni. A uhlí se přestává těžit.

Pak přišlo znečištění životního prostředí. Říkali jsme jim, že je stupeň znečištění závislý na bohatství společnosti a na kvalitě ekonomického systému. Chudé země silně znečišťují vodu, lesy, vzduch, komunistické země, které zlikvidovaly soukromé vlastnictví, a o věci se nikdo nestaral, ničily životní prostředí nesmírně. U nás se kvalita životního prostředí od pádu komunismu podstatně zlepšila. Víme to všichni, nechtějí to vidět jen extremisté mezi ekologickými aktivisty. Kvalita životního prostředí je přímo úměrná bohatství lidské společnosti. Může to někdo popřít?