1. Otázka ohledně budoucnosti se mi zdá být poněkud předčasná. Zabývejme se spíše dneškem, ten je varovný. Velmi silně vnímám výrazné oslabení parlamentní demokracie v České republice už v současnosti. Neměli bychom si namlouvat, že dnes máme v naší zemi silnou, autentickou, funkční parlamentní demokracii.

2. Nominálně u nás sice parlamentní demokracie existuje, všechny formální instituce jsou k dispozici, ale slabost našich politických stran na straně jedné, nadvláda zcela nedemokratické, nám diktující Evropské unie a řadu let trvající „outsourcing“ moci z vlády a parlamentu do mimoparlamentních struktur vede k tomu, že se reálně o parlamentní demokracii u nás (a v Evropě) mluvit nedá, nebo se dá mluvit jen s velkou nadsázkou. Mnoho lidí si to bohužel vůbec neuvědomuje.

3. EU je primárně exekutivní institucí, v níž existuje pouze hra na demokracii. Evropský parlament se skutečnou parlamentní demokracií má jen velmi málo společného. Ne-demokratický (někdy se říká post-demokratický) charakter vládnutí v Evropské unii smysl parlamentní demokracie a prostor pro parlamentní demokracii v České republice zužuje, ne-li zcela vymazává.

4. Politické strany se začínají stále více vytrácet. Je to způsobeno nejen kvalitou v nich se nacházejících politiků. Je to daleko více způsobeno tím, že v minulosti známé velké zájmové a politicky zformované (protože zformovatelné) skupiny obyvatelstva (dělníci, vlastníci půdy, atd.) v podstatě zmizely. Tato změna sociální struktury celé západní společnosti vedla k tomu, že tradiční zprostředkující struktury (intermediating structures) – politické strany – ztrácejí svůj vliv a zakotvení ve společnosti. Zmizela i velká, existenciální či subsistenční témata. Chudoba v klasickém slova smyslu je už minulostí. Zůstaly proto jen dílčí, parciální zájmy a na jejich základě se profilující zájmové, nátlakové skupiny. Tradiční politické strany jsou však něco jiného.