Václav Klaus: Nepřeměňme se na zemi závisti a vzájemného podezírání se

4. 1. 2014 7:33

Novoroční zamyšlení

Václav Klaus: Nepřeměňme se na zemi závisti a vzájemného podezírání se
Foto: Hans Štembera
Popisek: Exprezident ČR Václav Klaus

Tento okamžik roku mám spojený s novoročními projevy, které jsem 10 let považoval za jednu ze svých významných prezidentských povinností. 1. leden je státním svátkem. Je to den vzniku České republiky a v tomto duchu a kontextu má být chápán a respektován.

Na Nový rok se mnozí z nás ohlížíme na rok minulý a díváme se dopředu na rok právě začínající. Předvídat, co bude v roce 2014, neumím a nechci. Mám jen trochu strach, aby nedošlo na starý vtip, který říká, že to bude rok průměrný – bude horší než rok 2013, ale lepší než rok 2015. To by žádná dobrá prognóza nebyla. Abych uplatnil své další téma, dodal bych, že očekávám, že bude pokračovat globální ochlazování. Navíc musím s potěšením říci, že asi budu – již po sedmé – dědečkem.

V naší dnešní situaci a atmosféře není snadné říci něco natolik optimistického, aby to nebyl nezodpovědný výrok. Záměrně odlišuji slova situace a atmosféra. Jsem přesvědčen, že je atmosféra v zemi horší, než jaká je naše reálná situace. Nemáme se tak špatně, jak se tváříme. A není všechno tak zlé, jak nám někteří – z velmi průhledných motivů – namlouvají. Pokusme se vidět věci ve správných souvislostech.

Letos oslavíme již čtvrt století, tedy 25 let, od pádu komunismu. Václav Havel před 24 lety ve stejné chvíli řekl, že naše země nevzkvétá. Je trochu smutné, že si dnes můžeme tuto větu opět vypůjčit – naše země zase nevzkvétá. Je ale třeba ihned dodat, že je naše země podstatně jiná a lepší a že jsme se o to v těchto 25 letech zasloužili my, kteří v ní žijeme. Nikdo z vnějšku nám nepomohl.

Česká republika prošla za tu dobu obrovskou přeměnou. Vím, že se jistá část naší společnosti tváří, že pro ni uplynulých téměř 25 let nic neznamená. To je velký a záměrný omyl. Prožíváme nejdelší období svobody v naší historii. Masarykova a Benešova 1. republika byla o pět let kratší. Oslavujeme ji, ne-li mytizujeme, i když víme, jak snadno ji tehdejší generace zavrhly a daly přednost komunismu. Ten u nás zvítězil ve volbách, nikdo nám ho nevnutil zvenku. Nezapomínejme na to a nezopakujme něco podobného, byť pod jiným názvem. Jsou mezi námi lidé, kteří se o to pokoušejí.

Ke komunismu přispěla naše nesvornost, naše vzájemná nevraživost. Vedl k němu i nedostatek respektu k základním prvkům a hodnotám svobodné a demokratické společnosti. Neudělejme to podruhé. Při štědrovečerní půlnoční mši řekl strahovský opat Michal Pojezdný, že je třeba obnovovat naše společenství. Velmi jsem se nad tímto jeho apelem zamýšlel. Nezapomínejme na to, co nás spojuje, a posilujme to, co by nás spojovat mělo a mohlo. Jsme občany jednoho státu, jsme Češi, zdědili jsme tuto krásnou zemi od svých předků a máme povinnost ji v pořádku předat dalším generacím. Nesmíme ji svou nesvorností ničit, poškozovat, předávat zodpovědnost o ni někam jinam a někomu jinému.

Použil jsem slovo generace. Prožíváme velkou generační výměnu. Do dospělého věku již dorostly dvě silné a sebevědomé generace, pro něž je komunistická totalita už jen slovem z učebnice. Jsou naplno ve vleku moderních ideologií (či pseudoideologií) dnešní post-demokratické éry. Jsou obětí přebytku snadno dostupných informací, které jsou produktem moderních informačních technologií. Moc jim neříká už ani slovo republika, jsou odtrženi od hodnot a tradic, které předchozí generace vnímaly velmi silně. To není dobrým základem pro budoucnost.

Předcházející rok naši společnost hodně rozdělil.  Zvládnout prezidentské a parlamentní volby v situaci, která – ani u nás doma, ani v celé Evropě – není příliš růžová, se ukázalo být nad naše síly. Již pět let trvající ekonomická stagnace nás znervózňuje, oslabuje, řady našich spoluobčanů se citelně dotýká.

Zmínil jsem dvojí volby. Prezidenta Zemana více než dostatečně a ne vždy nezaujatě a férově kritizují jiní, k tomu nebudu nic dodávat, i když by bylo co. Ale to bych se vezl na laciné notě. Je to silný a ambiciózní politický hráč. Je to však přesvědčený demokrat, což je pro mne zárukou, že neudělá nic, co by bylo mimo demokracii.

Vláda, která vznikne v nejbližší době, bude mít mandát a bude odrazem vůle voličů vyjádřené v říjnových volbách. To zdůrazňuji jako někdo, kdo žádnou ze stran, které ji pravděpodobně budou tvořit, nevolil. To však u mne nevytváří sebemenší distanc od problémů naší země a od zájmu na jejich řešení.

Přeji vládě, aby naší zemi svými rozhodnutími pomohla a aby nás dobře reprezentovala ve světě. To stačí. Bohatství země – v nejširším slova smyslu – nevytváří vláda a to je důvodem k mému, a jistě nejen mému optimismu. Nenechme se odradit médii záměrně šířenou negativistickou atmosférou. Mějme radost z práce, oceňujme to, že někdo něco umí a že to dělá rád a dobře. Nepřeměňme se na zemi závisti a vzájemného podezírání se. Takové postoje vše pozitivní brzdí a blokují.

Něco se změnit musí, ale právě teď procházíme změnou, která je velmi riskantní. Zdá se, že končí polistopadový režim. Jásat nad tím není možné. Voliči, kteří dnešní politickou garnituru vynesli do čela, kontury této změny neznají. Neznají je ale – jak je možné soudit z jejich dosavadního chování – ani ti, které tyto volby vynesly do vlády a parlamentu.

Navíc nejsme úplnými pány ve svém vlastním domě. Více a více věcí je v dnešní době rozhodováno daleko od nás, v Bruselu, a naše možnost to ovlivnit je velmi malá. Kritizuji to již dlouho, ke kritice se přidává u nás i v cizině stále více lidí, ale potřebná změna stále nepřichází. Květnové volby do Evropského parlamentu sice s největší pravděpodobností přinesou posílení pozice kritiků dnešní formy evropské integrace, a proto se jich europolitici a eurobyrokraté tolik bojí, ale nebude to stačit. Krize v Evropě bude pokračovat. Žádný bod obratu není na obzoru. Euro přineslo na evropský kontinent stagnaci, dluhy a nepřátelství mezi státy. Ani pro nás by jeho přijetí nebylo řešením, naše problémy by to jistě jen zesílilo. Ve světě sice bude ekonomický růst probíhat, ale bude to jinde, nikoli v Evropě, nikoli u nás.

Chtěl bych popřát všem našim spoluobčanům zdraví, optimismus, elán. Nenechme si vnutit špatnou náladu a více se na sebe usmívejme.

Václav Klaus, část těchto formulací byla použita v novoroční promluvě v televizi Prima, 1. ledna 2014.

Publikováno také v deníku Dnes, 2. ledna 2014.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: klaus.cz

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Evropská budoucnost a české vidle

21:35 Zbyněk Fiala: Evropská budoucnost a české vidle

NATO je na odpis, „zastaralé“, „po mozkové smrti“, zbyla z něj jen prodejna zbraní, a Evropská unie …