Vážený pane velvyslanče, dámy a pánové,

děkuji za pozvání promluvit na Vašem dnešním shromáždění.

Češi a Srbové si byli po staletí blízcí. Spojovala nás nejen slovanská vzájemnost, spojoval nás odpor proti cizí nadvládě – u nás německé v habsburském provedení, v Srbsku daleko obtížnější v provedení kruté osmanské moci. Hrdinný srbský odboj proti Turkům byl pro nás povzbuzením v našich národních snahách, a proto se také potom, co Srbové vybojovali svou nezávislost, mnoho Čechů podílelo na jejich budování moderního státu.

Slovanské Srbsko bylo pro českou národní emancipaci v monarchii symbolem a oporou a hrdinný boj Srbů v první světové válce předznamenal i poválečné spojenectví nově vzniklého Československa a Jugoslávie.

Obě naše země se v druhé světové válce staly obětí německé agrese a obě po válce prožily komunistický experiment. Jugoslávie si i v té těžké době dokázala vybojovat na Německu nejprve svobodu a pak uhájit právo jít svou cestou a vzdorovat sovětskému nátlaku.