„ Zprávy jasné a spolehlivé“ ujišťují nás půvabné hlasatelky. Tomu skoro nic nelze vytknout – jen obsahu těch zpráv téměř všechno.

Často může mít divák dojem, že jde o zprávy, jež by mohly mít podtitul „Sdělení našim zákazníkům“. Dovídáme se o zkažených potravinách, o důsledných zásazích obchodní inspekce proti obchodům, které takové potraviny beze studu dávají do oběhu. Pak nastane kolaps registru motorových vozidel a víc než týden se můžeme dovídat, jak k tomu došlo a že to stále trvá a že se to prý brzy odstraní… Průběžně jsme informováni o kolísajících cenách pohonných hmot, a kde je zatím možné v zahraničí nakoupit lacinější benzín. Vítanou příležitostí k nezákaznické dramatizaci zpravodajského pořadu je únos romské holčičky, takže denně jsme informování jak a co se s novorozencem děje – jen s výjimkou, jak sami němečtí policisté dítě i přebalují a krmí.

Nebýt pořadu „kalouskoviny“ a „rathoviny“, šlo by téměř vesměs o zprávy typu „co je nového za naší kadibudkou“. Protože znovu a znovu následují lány nezměrné nudy: maturity, zdravotnický registr a dál a dál.

Samozřejmě že Česká televize není Al-Džazíra ani BBC, které sledují pravděpodobně stamiliony diváků, vedených zájmem o globální kontexty důležitých událostí. Ale i méně prestižní stanice začínají své pořady většinou uvedením nejdůležitějších zahraničních událostí. Provinciální úroveň České televize zaručuje, že se děním na dramaticky se měnící planetě nemusíme znepokojovat: v naší chaloupce je teploučko a bezpečně.