Jednou z nich je podobná nálada ve společnosti, která KSČ v roce 1948 a ANO o více než 65 let později vydláždila cestu k moci. Zpochybňování až zesměšňování klasické pluralitní parlamentní demokracie a hodnot s ní spojených nemalou částí veřejnosti vytvořilo v obou případech živnou půdu pro nástup politických subjektů jiného typu. Vítězství komunistů v roce 1948 nelze přičíst na vrub pouze nastalé mezinárodní situaci, kdy se Československo ocitlo ve sféře sovětského vlivu. Část veřejnosti projevovala zklamání z toho, jak se demokratické síly nedokázaly vyrovnat s palčivými problémy první republiky a jak nedokázaly zajistit jeho účelnou obranu před vnější agresí, která vyústila v okupaci a těžké válečné strádání celé země.
Jedem ze stejného soudku je současná frustrace části obyvatel z vývoje v posledních letech. Různé iniciativy, sdružení a aktivity se postavily do role soudců politiků a politických stran, a pod heslem boje proti korupci vtrhly jako uragán do veřejného prostoru. V něm rozkopaly téměř všechno, co bylo v politické oblasti za posledních 25 let vytvořeno. Vlivného spojence našly stejně jako v roce 1948 mezi silnými jedinci v represivních složkách. Je pravdou, že jim vládnoucí i opoziční strany poskytly svou politikou mnoho záminek pro rozpoutání této celospolečenské hysterie, a to ani ne tak svými skutky, jako jejich mediálním obrazem.
Touhu prostých lidí po jiném uspořádání společenských vztahů po 2. světové válce lze svým způsobem pochopit. Zklamání z Mnichova, válečné utrpení, osvobození Československa vojsky Rudé armády, to vše, spolu s malou znalostí skutečných poměrů v tehdejším Sovětském svazu, pomohlo vytvořit svůdnou iluzi o nové, lepší společnosti. Českoslovenští komunisté dokázali tohoto stavu dovedně využívat a jimi vysněná moc jim v podstatě spadla do klína bez velkého úsilí. O to hůře s ní nakládali a o to rychleji získanou důvěru pohřbili represemi proti vlastním občanům, katastrofálním zaostáváním ve všech oblastech, izolací před světem, ožebračením většiny lidí atd. Pravdou je, že díky naprostému vazalství k Sovětskému svazu, byl jejich manévrovací prostor takřka nulový. Srpen 1968 je toho jasným důkazem.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz