Vrchol všemu nasazuje prohlášení Cyrila Svobody a Miroslava Výborného, že imunita, když se ústava sepisovala, měla chránit jen verbální politické projevy. Jako kdyby unikaly souvislosti a mediální doba se orientovala na co nejplošší interpretaci na úrovni hlouposti a snahou jen kontroverzně šokovat. Stojí za to však některé výstupy komentovat.

1) Nepochybuji, že ochránci a tvůrci ústavy opravdu měli na mysli jen projevy na schůzi. Je to mu tak a bylo tomu tak, protože s politikou měli houby zkušenost a naivní představy. Jednání politické je jednáním v celé šíři a znamená i jeho přípravu, realizaci a projevy jak v poslanecké sněmovně (místnosti), tak v celé budově nebo i na ulici a sekretariátu strany či mítingu. Jistě, čím dále od parlamentu, tím méně chráněni. Ale imunitou je chráněno to, co je politika, a o to jde.

Ostatní demokratické země nás učí, že tomu tak je. K absurdnosti technicky popisného výkladu – v roce 1992, kdy se ústava připravovala, nikdo nepomyslel na mobilní telefon. Když by poslanec kul pikle debatujíc s kolegou v poslanecké sněmovně, tak je to politika, ale kdyby volal v poslanecké sněmovně kolegovi na ulici, tak on je chráněn a ten na ulici ne? Blbost, že?