Nezdá se však, že se z dosavadní činnosti Lenky Bradáčové dá usuzovat na touhu odhalovat korupční skandály ODS. Kdyby o to stála, skýtaly by jí kauzy Severočeského kraje dostatečné pole působnosti.
Ani snaha líčit Lenku Bradáčovou jako exponentku ČSSD neobstojí. Proč by pak vedla vyšetřování MUDr. Ratha?
Jako další důvod se uvádí spor o nový zákon o státním zastupitelství. To je také velmi nepravděpodobné. Premiérovi jako zkušenému politikovi musí být přece jasné, že když se vládní návrh dostane do Poslanecké sněmovny, nemusí z něj zůstat kamen na kameni. Představa, že kdyby Pospíšil do vládního návrhu nezařadil zrušení vrchních státních zastupitelství, určí tím výsledek hlasování ve sněmovně, by byla nanejvýš pošetilá.
Třetím důvodem má být údajné rozhořčení premiéra nad tím, že se státní zástupce Mečl v době, kdy byl pověřeným vrchním zástupcem v Praze, seznámil s vyšetřováním korupční kauzy místopředsedy Drobila. Ani tento důvod není příliš pravděpodobný. Za prvé k tomu došlo v únoru, takže premiér by v sobě rozčílení dusil zhruba půl roku, za druhé premiér pravděpodobně ví, že ministr spravedlnosti o obsahu dohledu Vrchního státního zastupitelství na městské zastupitelství informován být nemá a zřejmě také nebyl.
A co kmotři? Stávající ministerský předseda patřil mezi bílé vrány v ODS, které si uvědomovaly odpovědnost za divoká devadesátá léta. Zmínil se o tom ve svém projevu, když kandidoval po odchodu Václava Klause na předsedu ODS. Pravděpodobně tím přišel o předsednické křeslo, protože protikandidát Topolánek se podobnými úvahami nezdržoval.
Chci tím zdůraznit, že samotný premiér Nečas nemusí mít z případného jmenování Lenky Bradáčové vrchní státní zástupkyní v Praze žádné obavy. Jaké obavy by měl mít z případné ztráty podpory takzvaných kmotrů ODS? To už je vážnější námitka. Dá se očekávat, že tlak z ODS proti ministrovi Pospíšilovi existoval. Jenže vzhledem k tomu, že se dá téměř s určitostí předpokládat velká prohra v krajských volbách, ke které odvolání populárního ministra nepochybně přispěje, bude Nečasova pozice na volebním kongresu ODS víc oslabená, než kdyby se za Pospíšila postavil a dal najevo, že chce s korupcí skutečně zatočit.
Takže rozluštění tajenky pravděpodobně spočívá v něčem jiném. Překvapivý byl bleskurychlý souhlas prezidenta k odvolání ministra Pospíšila. Jak víme z pokusu odvolat ministra Dobeše, pokud Václav Klaus ministra odvolat nechtěl, klidně premiérovo přání ignoroval, i když tím porušoval ústavu.
Když se podíváme, jaký zájem na odvolání ministra Pospíšila mohl mít prezident, dostáváme podstatně jiný obraz. Zaparkované kauzy devadesátých let se nedotýkají premiéra, ale v mnoha případech se dotýkají lidí, kteří měli blízko k Václavu Klausovi a k jeho nejbližším spolupracovníkům. Mostecká uhelná společnost nebyla jedinou společností, která byla zprivatizována způsobem, jenž by byl v civilizovaných zemích „odměněn“ dlouholetým vězením. Za druhé odvolání populárního ministra premiérem téměř anuluje jeho už beztoho nízkou popularitu, ale nedotkne se popularity prezidenta, protože ho s tou kauzou nebude nikdo spojovat.
Budeme-li tedy vycházet z toho, že zájem na odvolání ministra měl spíš prezident než ministerský předseda, dostáváme logičtější obrázek. A proč by se premiér podřídil přání prezidenta? Premiérovi velmi záleží na církevních restitucích. Můžeme spekulovat, co ho k tomu vede. Jestli je to principiální věrnost konzervativní politice, nebo velká dychtivost realitních kanceláří postarat se o majetek církví i o majetek, který zůstane krajům a obcím. Při tvorbě zákona se mnohem víc angažovaly realitní kanceláře než církve. V dobře informovaných kruzích se proslýchá, že si prezident pozval několik blízkých poslanců k diskusi o tom, že se církevní restituce v této podobě je obhájit nedají. To premiéra ohrožuje.
Václav Klaus nejspíš pochopil, že koketování s tradičními konzervativními hodnotami nemá zdaleka takovou podporu veřejnosti jako odpor proti církevním restitucím. Tak jako pružný politik zřejmě kormidluje od svatováclavských oslav ve Staré Boleslavi do tradičních národoveckých vod. V dubnu si otevřel cestu na žofínském fóru: „Já si nemyslím, že otázka církevního vyrovnání je, jestli si to teď můžeme dovolit. To mě trápí méně. Já si od nepaměti kladu otázku, nakolik je to koncepčně správně zvolený princip. V tomto smyslu tam vidím řadu otazníků.“ Vidle do vládního úsilí.
Kardinál Duka, pokud by se chtěl postavit proti prezidentovi, dostane církev do ještě obtížnější situace. Bude vypadat jako nenasytný prelát. Premiérovu popularitu odvolání Pospíšila naprosto podkopalo a prezident si připravil vynikající nástupní pozici pro vstup do politiky po odchodu z prezidentského úřadu. Není vyloučeno, že mu zdecimovaná ODS bude ležet u nohou.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
