Zopakujme si: k čemu slouží poslanecká imunita? Má chránit poslanecký sbor před zásahy moci výkonné. Jinými slovy jde o klasickou ochranu menšin, aby většinová vládní moc nemohla potlačovat oponentní názory.

Je-li proto parlament požádán o vydání nějakého poslance, nemá se zabývat ničím jiným než úvahou, existuje-li oprávněný předpoklad, že žádost o vydání poslance je motivována snahou vlády ovládnout parlament. Nic víc. Co se děje u nás? Premiér vlády pronesl vlídnou poznámku, že členy vlády nebudou určovat podplukovníci policie. Ministr financí Kalousek pro změnu vytrvale prohlašuje, že jsme svědky bezprecedentního policejního útoku na rozhodovací mechanismy demokratického státu. Policejní odboráři se ohrazují. Policejní prezident neohrazuje. Pozor: na policii neútočí ani stínový premiér, ani stínový ministr financí.

Oba čelní činitelé vlády vlastně prohlašují, že si policie dělá, co chce. A to pod dohledem ministra vnitra, kterého si vybral premiér. To je katastrofická představa, na kterou by oba pánové měli reagovat jedině okamžitou demisí. Vláda, které se policie a státní zastupitelství vymkly zpod kontroly, jest zemi nebezpečná. Jenže u nás policie převrat nedělá, jenom se začala chovat, jak má.