MMF odhaduje, že země střední a východní Evropy opustilo v posledním desetiletí řádově 20 miliónů lidí, tedy pět až šest procent jejich nejtalentovanějších obyvatel. „Brain drain“, čili odliv mozků, má negativní dopad nejen na výkonnost ekonomiky, ale i na trvalé snižování kvality národního genofondu. Navíc české výdaje do školství, zdravotnictví a kultury patří mezi nejnižší v celé Evropské unii. Není divu, že nás renomovaní banky zase začínají zařazovat do skupiny rozvojových zemí. V historii přitom měli čeští panovníci (Přemyslovci, Karel IV., Jiřík z Poděbrad) skutečně nosné, dlouhodobé vize, což bylo dáno tím, že království pojímali jako své vlastní a chtěli jej předat potomkům v co nejlepším stavu. „Moderní“ čeští vládci rozprodali nejcennější národní majetek cizincům, takže nejenže není moc co předat dalším generacím, ale ani čtyřleté volební období žádné dlouhodobé vize realizovat neumožňuje. Zbývají tedy pohádky na dobrou noc, případně růžové sny.

Na řadu zákonitě přichází alternativní, neslovanské pojetí budoucnosti, které neslibuje nesplnitelné a rozhodně žádný ráj na zemi. Neslované chtějí dosáhnout takovou úroveň bezpečnosti a stability, která vyvolá zájem bohatších lidí a firem u nás bydlet a podnikat (vzor – Švýcarsko). Jsme hluboce přesvědčení o tom, že česká kotlina k tomu má všechny předpoklady - krásnou přírodu, dostatek lesů, vod a strání, příjemné středoevropské počasí, kvalifikované pracovníky, kvalitní zdravotnictví a lázeňství, kulturní bohatství a více než přijatelná vzdálenost do všech koutů Evropy. Samozřejmě máme i některá negativa, jako je například nerozvinutá dopravní infrastruktura a nepřehledný právní systém, ale souhrnně řečeno máme dobrý základ, z něhož lze vycházet a dlouhodobě jej rozvíjet. Chce to jen chytré, organizačně zdatné a důsledné vedení. O tom, jak toho dosáhnout, si povíme příště.

Neutralita, jako základ bezpečnosti a stability

Henry Kissinger už v roce 1990 doporučoval zemím střední Evropy neutralitu, jako základ jejich bezpečnosti i prosperity. Češi tento koncept neakceptovali, protože mermomocí chtěli patřit na Západ. Stali se členy NATO doufajíce, že členství v Severoatlantickém paktu jim zajistí bezpečnost a členy EU v dobré víře, že jim zajistí blahobyt. Už jen kvůli nim samým doufám, že se jim jejich naděje naplnily měrou vrchovatou. Možná jen potvrzují nadčasovou platnost výroku Gaia Julia Ceasara: „Lidé rádi uvěří tomu, co chtějí, aby byla pravda“.