Ze zpravodajské nekonkrétnosti nás usvědčují klasikové
Jsou staré věci ošuntělé? Knihy ohmatané? Hesla prokvašená? Zprávy vyčpělé? Nebo je stačí oprášit a používat? Kdo říká, že moderní svět musí zářit leskem HD kvality, aby byl vůbec ke koukání? Bylo to tu řečeno už mockrát, sice to, že technická dokonalost občas degraduje sdělení. Současné zpravodajství nás zasypává množstvím dokonalých, vysoce kvalitních zaručených „údajných“ zpráv, ale co se jimi vlastně konkrétně říká? Víme to? Roku 1932 v knize Život začíná ve čtyřiceti Walter B. Pitkin, profesor Columbia University (USA), píše: „Those who have absolutely nothing to say are assiduously driven to write it out in full, over and over, until that little nothing shrinks to a negative quantity and quality…“ (překlad) „Takoví, kteří nemají naprosto co říci, jsou vytrvale přiváděni k tomu, aby toto nic vypisovali s epickou šíří, znova a znova, až se ta malá nula scvrkne v zápornou kvantitu i kvalitu…” (Dr. Libuše Vokrová-Ambrosová, 1948)
Slova Waltera Borise Pitkina kritizují americký systém, který dle autora paradoxně brání lidem individuálně myslet. Jeho výrok se velmi hodí na současná média v těch případech, kde obvinění předchází průkazným důkazům. Dotyčná slova by mohla snadno pohoršit zastánce současných trendů. Všimněme si však, že takto promlouvá Američan, a dokonce v roce 1932. Svět tehdy procházel krizí ústící do světové války. Pokud světová válka doutná na Ukrajině, potom časové cykly 1929–1939; 2008–2018 možná nejsou tak úplně náhodné. Ale dost pusté epické šíře a numerologie! Zalistujme klasiky…
Za všechno mohou údajně Rusáci (?)
Například se v mainstreamu vytrvale soudí, že „to udělali Rusové!“, pokud ne „to“, pak jistě „ono“ či „oneto“… Co přesně udělali Rusové je přitom irelevantní řečnická otázka. Hlavně že „to“ udělali, že „to“ „údajně“ zase byli oni, zase ti Rusáci. Můžou za všechno. Kdo by si o tom troufl byť jen zapochybovat, musí dokázat, že to tak není. Ale to stejně nikoho nebude zajímat, zprávy proruského typu jsou dopředu neprodejné. Dané řádky nejsou tak surrealistické, jak by se mohlo zdát. Vždyť se dnes musí prakticky dokazovat, že Rusové nevyvolali druhou světovou válku. Symboly vítězství nad nacismem, které ctí Rusové, v jiných zemích, například na Ukrajině, dávají nyní do vztahu s vlastizradou.
150 000 mrtvých a růžový tank inkognito
Slýcháváme, že 150 000 padlých sovětských vojáků při osvobozování ČSR je známkou toho, že „Rusáci“ neuměli bojovat. Prahu vlastně osvobodili lidé v uniformách wehrmachtu – tzv. Vlasovci. Tak zní moderní pojetí dějin. Pak už jen stačí natřít tank na růžovo a je vymalováno – nota bene: růžový tank politicky působí, aniž by měl na sobě jakoukoli imatrikulaci, jakékoli odznaky příslušnosti. Kdo by jej chtěl natřít zpět na zeleno, dostane pokutu. Co by na toto řekli doboví aktéři postupimské konference, vážený pane Davide Černý? Zpochybňování dobových symbolů, zdůrazňujeme, dobových symbolů vítězství nad nacismem snadno vede k popření čehokoli, například holokaustu. Možná proto Davida Černého dosud nenapadlo růžový tank vystavovat na jarním pahorku Tel Avivu. Tam by takovýto cynismus pravděpodobně narazil.
Taras Ševčenko si přál být pohřben „na“ Ukrajině, nikoli „v“ Ukrajině
Nyní se pojďme na problém podívat z jiného konce. Což takhle pokusit se nalézt klíč k zámku současných problémů v literatuře dřívějších autorů. Například moderní ukrajinská identita, čili ta nesovětská, která zpochybňuje symboly vítězství – například dehonestací tzv. svatojiřské stuhy, si zakládá na předložce „v“ Ukrajině (v dobách SSSR se říkávalo „na“ Ukrajině, pozn.). Jak si ovšem vysvětlit, že u velikána ukrajinského literárního odkazu Tarase Ševčenka (1814–1861) čteme tyto řádky: (překlad) „Jak umřu, pohřběte mě na Ukrajině milé. Uprostřed široké stepi vykopejte hrob, abych ležel v mohyle…“ Vidíme, že malicherný pseudolingvistický problém s předložkou přispěl k rozdmýchání „patriotismu“. Za nošení svatojiřského symbolu vítězství ve druhé světové válce, v tomto případě byla stuha přivázána k anténě vozu, se před pár dny dostaly do problému turistky z Moldávie (viz vesti-ukr.com), které v Oděse mediálně šikanovali místní nacionalisté. V daném případě se Moldavanky musely smířit s tím, že kola jejich vozu byla proděravěna. Opět se dalo v médiích číst, že Moldavanky byly nastrčenými loutkami Kremlu.
Proč by USA měly uznat Donbas
Než se snažit po milionté šesté analyzovat, kdo ve sporu o Ukrajinu má pravdu, připomeňme si amerického autora, jehož knihy jsou v ČR stále populární a stále k mání. Oním zaoceánským spisovatelem je Napoleon Hill (1883–1970), autor bestseleru Myšlením k bohatství (Think And Grow Rich, 1937). Napoleon Hill zajímavým způsobem doplňuje úvahy W. B. Pitkina, každý se sice ubírá trochu jiným směrem, ale oba svorně tvrdí, že každý člověk (národ) by měl přesně vědět, co chce. Dobrý systém se prý projeví tak, že nikomu by nemělo být bráněno ve štěstí, zakládá-li se na civilizovanosti a humanitě. Hill zde cituje Thomase Jeffersona, a sice v kapitole VIII. ROZHODNOST (vítězství nad otálením) – sedmý krok k bohatství tzv. „rozhodnutí, které změnilo chod dějin“. Autor tohoto článku soudí, že USA, kritikové Ruska (trojlístek v normandské čtyřce) by měli nahlédnout do Hillovy knihy z roku 1937 (Think And Grow Rich; Free Digital Download PDF eBook Edition, 2007, p. 148). Český překlad pochází z Myšlení k bohatství, Pragma, 1990, st. 120:
“By that DECISION came into existence a nation (USA) destined to bring to mankind forever, the privilege of making DECISIONS.” (překlad) “Tak se zrodil národ (USA), který jednou provždy ukázal lidstvu cestu ke svobodnému rozhodování. “
4. 7. 1776 Thomas Jefferson:
"When in the course of human events it is necessary for one people to dissolve the political bands which have connected them with another, and to assume, among the powers of the earth, the separate and equal station to which the laws of Nature, and of Nature's God entitle them, a decent respect to the opinions of mankind requires that they should declare the causes which impel them to the separation. “
(překlad) 4. 7. 1776 Thomas Jefferson:
“Když v běhu lidských událostí se některý národ ocitne před nutností rozvázat politické svazky, poutající jej k jinému národu a zaujmout mezi ostatními mocnostmi světa oddělené a rovné postavení, k jakému jej zákony Přírody a Boha Přírody opravňují, tu slušnost a úcta k názorům lidstva vyžadují, aby takový národ přiznal důvody, které jej k odtržení vedou…“ (Přeložila Vladimíra Žáková, 1990)
Východ Ukrajiny své důvody uvedl v referendu z roku 2014. Vzpomínáte, co se zpívá ve Starcích na chmelu? Ať dogmatik si co chce říká, je jeho názor nezdravý / jen tahle zdravá polemika / dokáže něco napravit /dokáže něco napravit / Žádáme otce v tomto sále / ať posečkají s diskuzí / ať zatím spolknou svoje ale / tak jako často na schůzi…/
(autor je filolog-lingvista a publicista)
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: PV
