Tento můj pocit byl umocněn i faktem, že první kompletní výsledky přicházely do volebního centra nejdříve z malých volebních okrsků, tedy z malých obcí, venkova, chcete-li, kde podle mých informací a zjišťování, zvítězil Miloš Zeman. Výsledky z velkých měst, kde většinou údajně zvítězil Schwarzenberg, docházely až nakonec.

Zároveň mne překvapilo, s jakou vehemencí byl Schwarzenberg podporován většinou médií, která jsou převážně v rukách německých majitelů, ale i veřejnoprávní televize. Maně jsem si přitom vzpomněl na celonárodní referendum o našem vstupu do EU. I tehdy, pouhé dvě hodiny před uzavřením volebních místností, bylo pro náš vstup nedostatečné množství souhlasných hlasů. A pak náhle, v období od osmi do deseti hodin večer, se potřebný počet hlasů, jak mávnutím kouzelného proutku, objevil.

I tehdy jsem si vzpomněl na slova tehdejšího premiéra Špidly, který ještě před konáním referenda v televizi prohlásil, že nás, jako stát, stály přístupové dohody do EU již tolik peněz, že si vůbec nedokáže ani představit, že by referendum nedopadlo dobře. A právě tehdy jsem si uvědomil, jak snadno lze volby zmanipulovat.

Byl jsem též jedním z mnoha, kdož trávil čas jako komisař ve volební místnosti. Tam nebylo možné s hlasy manipulovat, prováděli jsme to společně a všichni byli pod kontrolou všech. Jenomže výsledky se pak posílají do krajských volebních sčítacích štábů a nakonec do republikového hlavního volebního štábu, odkud teprve jdou výsledky do světa a do médií.